Fallout New Vegas-Legie

Nový Pán

O dva týdny později.....
Stvištění biče zarývajícího se do masa se rozléhalo po aréně. Doplněné chrastěním řetězů. Krev stékala s dlouhých ran táhnoucích se po zádech. Voják si vyměnil biče. Normální za lamii. (bič s mnoha konci a háčky na nich) "Otoč se!" zařval na Cause stojícího u kůlu. "Řekl jsem OTOČ SE!!!" řval voják a mrštil lamií. Háčky se zabodky do stran žeber. A škubnutím vytrhly kusy masa. Zároveň otočily Caiuse. Díval se teď na vojáka. Snažil se u Caiuse vydobít respekt. Zkouší to již čtrnáct dní jako náhrada za Dekana Alexuse. Nedaří se. Nemá dostatek síly. Narozdíl od Alexuse který má sílu a charisma. Calus mlčel celích čtrnáct dní. A ani Vulpes s tím nic neudělal. Lamie se znovu zakousla do Caiusova těla a odtrhla další kus masa. Caius výhružně zasyčel a mocně škubl těžkými řetězy. Voják se zamračil a mrštil znovu lamií. Jeden z úpoků lamie jej sekl po tváři. Caius zpražil vojáka posledem po té co mu roztrhl zvář a zašklebyl se na něj. Napnul řetězi. Lamie znovu zaútočila. Caius vyskočil, vyhnul se všem devíti úponkům, a dopadl na vrcholek kůlu. Odvázal řetězi. Voják se napřahoval k dalšímu útoku lamií. Caius seskočil, švihnul řetězem a ztrhl vojáka na zem. Švihnutím si jej přitáhl a přišlápl mu tvář do prachu arény. Voják koutkem oka pozoroval jak se Caiusovy rány celí a mizí. "Stvůro zatracená.." zavrčel voják. Caius se na něj nenávistně díval. Voják mu kopal do druhé nohy ve snaze vyvést Caiuse z rovnováhy. Ani se nepoh. "Pusť mě. Tak dělej." vrčel voják snažíc se sundat Caiusovu nohu ze svého obličeje. "Čeho myslíš že dosáhneš otroku?" mluvil voják dál. Caius při slově 'otrok' zatlačil ještě více na vojákovu hlavu. "Teď jsem na řadě já...." zazněl Caiusúv hlas ve vojákově hlavě. Voják rozšířil údivem a strachem oči. "Co to dohajzlu...?" řekl voják. Caius jej chytl pod krkem a vyzvedl do vzduchu. Druhou rukou jej obvázal zbývajícími řetězi a pověsil na kůl. Vytáhl jej výš tak že se dotýkal pouze špičkama země. Caius vzal lamii. Ozval se křik a svištění lamie. Ozval se vystřel a cinknutí kovu. Řetěz se uvolnil. Caius stáhl ruku k tělu. Kulka prostřelila okov a z jeho ruky teď odkapávala krev. Ohledl se k místu odkud vyšel výstřel. Byl to vchod arény. Stál tam Dead sea se svým oddílem. Dead sea pokynul. Celí oddíl obklopil Caiuse. Dva odtáhly polomrtvého vojáka. Caius nabral na nohu dlouhý bič a vymrštil jej do vzduchu. Chytil jej a práskl koncem o zem až zvířil prach arény. "Chyťte ho jakýmikoliv prostředky." zazněl rozkaz. Všichni vytasili zbraně. Biče zasvištěli a nejbližší vojáci spadly nebo byli odzbrojeni. Ozvala se střelba ze samopalů. Caius sebou zaškubal pod střelami a mrštil konec biče po samopalech. Jeden spadl na zem ale střeli mu přetrhly svaly na ruce a dlouhý bič spadl na zem. Další střely zasáhly jeho nohy. Kles na jedno koleno. Střelba neustávala. Každá zahojená rána byla nahrazena druhou. Nejistě se zvedl na nohy ale střely jej poslaly zpět k zemi. Palba na chvilku ustala, vojáci se okamžitě přiblížily aby Caiuse znehybnili. Ten ale stále držel lamii a okamžitě zaútočil na nejbližší vojáky. Křik zasáhnutých se rotlehl po aréně. Jeden silnější voják zachytil lamii na své ruce. Další vojáci zaútočili z blízka. Caius je zkopal v otočkách stále nepouštějíc napnutou lamii. "U Marse....je toto vůbec možné.." zakrýval si Dead sea obličej a vrtěl hlavou. Vzal si samopal a krátkými sériemi výstřelů uzemnil Caiuse. Vojáci okamžitě využili příležitosti a znehybnily Caiuse. Voják si vytahoval háčky lamie z ruky a přidal se k hromadě vojáků zoufale se snažící udržet Caiuse na zemi. Dead sea přišel ke Caiusovy a namířil mu samopal do obličeje. "To jsi neměl dělat. Víš co tě čeká. A já tady vždy nemusím být Caiusi." řekl chladně Dead sea. Caius mlčel, jen se krutě usmíval. Dead sea stiskl spoušť samopalu.

O pár hodin později
"Pokusil ses zabít nástupce Alexuse. Proč?" řekl Caesar. Caius mlčel, pouze se díval. Lanius se po nějaké chvíly zjevil vedle Caesara. Caiusův výraz se změnil z klidného a lhostejného do výrazu divokého zvířete. Těžce oddychoval, jemně zazkučel. Bojoval s Laniovou vůlí. "Mluv." řekl Caesar. "....Byl slabý...." zněla nakonec tichá Caiusova odpověď. "Za tvou neposlušnost tě ztihne trest. Lanius jej vykoná. Vulpes má teď jiné starosti. A teď mi zmiz z očí." řekl Caesar.
Byli zpět v aréně. Lanius tam po chvíli přišel také. Caius cítil jak na něj doléhá jeho zvrácené, násilné vědomí. Pomalu ztrácel kontrolu. To nemohl dopustit. "Je zvláštní jaký efekt na tebe mám. Cítíš díky mě více bolesti? To doufám, hodlám to odzkoušet. Protože se zdá že bolest způsobena někým jiným na tebe nemá efekt." řekl Lanius. Caius měl rozpažené ruce a byl připoután řetězy ke dvoum sloupům. Nemohl pohnout ani rukama ani nohama. V ústech měl náhubek zabraňující mluvit. Pozoroval Lania nelidskýma očima ze kterých se vytrácela barva. Lanius si vzal lamii "Začneme něčím co důvěrně znáš z posledních dní." rozpřáhl se udeřil a znovu a znovu. Svaly se naply při každém zásahu. Kapky krve dopadaly do písku arény, kde se rychle vsákly. Caius nevidal ani hlásku. Lanius přistoupi až k němu a zvedl mu hlavu rukojetí lamie. "Nikdo té nezachrání. Ani Vulpes Inculta. Teď jsi jen můj." řekl Lanius a šel si vyměnit lamii za něco zajimavějšího. Caiusovy rány se nazacelovaly. Cestičky krve kontrastovaly s jeho bílou kůží. V očích se mu mísila bolest s utrpením. Laniova vůle jej pomalu kousek po kousku pohlcovala a nedokázal tomu zabránit. Ucítil studený kov přejíždějící mu od krku přez rány na žebrech. Zasténal. Kov náhle prošel mezi žebry a proťal pravou plýci. Rozšířil oči bolestí a údivem. Stiskl zuby udidlový náhubek. Unikl mu dušený výkřik. "Konečně tu bolest cítíš...Caiusi." řekl Lanius a pomalu zatlačil druhý dlouhý nůž do Caiusova hrudníku. Caius zachrčel jak se mu ústa plnila krví kvůli probodnuté plíci. Přerývavě dýchal a začínal se dusit množstvím krve kterou nemohl vyplyvnout. Škubal sebou. "Odpusť mi Vulpesi..." zněla jeho poslední myšlenka. Náhle se uklidnil. Jeho oči byli bílé. Připomínaly hadí a dívaly se bez mrknutí na Laniuse. Z pusy mu kapala krev. Lanius se zamračil, poodešel stranou. Caius z něj nespustil své hadí oči. Vzal si ostnatý boxer. Vrazil mu první ránu do břicha, nadzvyhl jej, poté rychle ostny vytrhl z Caiusova břicha. Nic kromě krve z nové rány a té vytékající z jeho úst. Zkusil to znovu. Zasadil několik silných a rychlích úderů. Stále žádná reakce. Laniuse to začínalo štvát. Přesunul se k obličeji "Co se s tebou děje Caiusi? Necítíš tu bolest?" řekl a za každé slovo padla rána. Caius jej stále bez mrknutí pozoroval. "TAK MLUV!!!" řval naštvaně Lanius. Caius se náhle vzepjal v řetězech, sloupy zapraskaly a nelidským hlasem řval. Pak se zakousl do ocelového náhubku po té co Lanius o krok ustoupil a jeho mysl ze zuřivosti přešla do překvapení. Lanius se rychle otřepal z překvapení. "Tohle není to co jsem viděl před tím, chová se jinak. Jako by reagoval na moje myšlenky." přemýšlel Lanius. Caius povolil stisklou čelist. Laniovy to nedalo. Sundal Caiusovy náhubek. Byl rozlomený v půly. "Kdo je tvím pánem..." řekl Lanius. "Ty...." zazněl Caiusův hlas syčivým hadím tónem. Lanius se výtězoslavně rozesmál. Caius měl kamenný výraz a po bílé tváři stékala rudá  slza. Spadla do písku arény a okamžitě zmizela v načervenalém moři zrnek.

"Odpusť mi Vulpesi..." slyšel Vulpes Caiusův hlas jako by stál za ním náhle pocítil ostrou bolest pohlcující celé tělo. Vulpes sykl i při jeho odolnosti vůči bolesti. Náhle to přestalo. "Děje se něco pane?" zeptal se jeden z doprovodných vojáků. "Nic ...nic důležitého. Musíme se dostat zpět. Náš úkol byl zplněn." řekl chladně Vulpes. Voják ucukl když uviděl Vulesův obličej. Oči mu jemně zářili modrým světlem a potváři mu stékala krvavá slza. "Co?" zavrčel na vojáka podráždéně Vulpes. "Pane měl by jste se raději podívat sám.." řekl trochu roztřeseně voják a naznačil aby si prohlédl tvář. Vulpes Vytáhl mačetu a podíval se na svůj odraz v čepeli. Setřel si krvavou slzu a prohlížel si ji spolu se svími světélkujícími duhovkami. Přejel pohledem po svích společnících "Nikomu ani slovo. Pokud nechcete zkončit na kříži nebo v aréně jako hračka pro Caiuse." řekl chladně Vulpes a zavelel k odchodu.