Ztracená Rosalie

2. Kapitola

,,Moc se omlouvám" řeknu
,,V pohodě, nic se nestalo" odpoví mi a tuto větu doplní krásným úsměvem.
,,Jmenuji se Rayen" pokačuje
,,Já Rosalie" usměju se. Nejsem moc stydlivá, tak se ho zeptám na cestu.
,,Je to celkem daleko, ale jestli chceš půjdu s tebou" řekne Rayen. Je to krásný kluk. Vysoký tak 190 cm. Tmavší pleti. Wow, ale to jeho tělo, je vážně k  sežrání. Nad touto poznámkou se musím pousmát. No sice ho ani neznám, ale nehodlám tady bloudit. Rayen se sbalil a vyšli jsme.
,,Kam chodíš na školu?" snaží se Rayen prolomit trapné ticho.
,,Jsem tu nová. Ale budu chodit sem na místní střední. Nastupuju do třetího ročníku." odpovím
,,Taky teď půjdu do třeťáku. Co víš, třeba se potkáme ve třídě. Kluci budou šílet, až tě uvidí. Takový kočky jako ty k nám na školu nechodí."
Touto poznámkou mě mírně zaskočil, ale bylo to od něj milé.
,,Děkuji" odpovím váhavě. Cesta uběhla celkem rychle, šli jsme zhruba 25 minut.  Opravdu to kousek nebyl. Přišli jsme do obchodu. Rychle jsem nakoupila všechny věci. Speciálně jsem koupila Rayenovi zmrzlinu za to, že semnou šel až sem. Docela jsem doufala, jestli na mě počkal venku. Vyjdu rychle z obchodu a vidím ho, jak je opřený o zábradlí. Pane bože to jeho tělo je vážně sexy. Přibližuji se k němu ladným krokem a řeknu mu: ,,Na, za odměnu, že jsi šel semnou až sem."
,,Děkuji, jsi vážně milá, ale šel jsem s tebou moc rád. Nemusela si mi nic kupovat." doplní větu velkým úsměvem.
Cesta zpátky se krátila velmi rychle a byli jsme na místě, kde jsem do něj narazila.
,,No nic Rosalie. Naše cesty se nyní rozdělují." řekl a své poznámce se pousmál.
,,Vím. Vážně ještě jednou moc děkuji." usměji se.
,,Kde vlastně bydlíš?" doplním rychle
,,Zhruba 5 až 10 minut odsud. Na Brod street"
,,To není náhoda toto, protože i já bydlím na této ulici."
,,To je milé překvapení"
Tak jsme se vydali dál. Zastavím se u svého domu a doufám, že Rayen nebude bydlet na konci ulice. To by byla celkem dálka.
,,Zde bydlím já" řeknu
,,To od sebe nemáme moc daleko. Bydlím přes silnic dva baráky od Vašeho. Jsem rád, že to k vám budu mít kousek" Řekně to tak, jak kdyby jsme se znali už několik let.
,,Sranda Rosalie,nemusíš se tvářit tak vyděšeně" pokračuje ,,Ale pokud kdykoliv budeš chtít, můžeš se stavit."
,,Fajn. Tak se měj" ukončím náš rozhovor celkem rychle, až toho na chvilku lituji.
,,Na, tu más moje telefonía číslo"
,,Děkuji" to je od něj moc milý. Neveděla jsem, co dál říct. Nechtěla jsem se ještě loučit. Ale mé váhání ukončil Rayen.
,,Ahoj Rosalie, měj se hezky"
,,Ahoj" řeknu a jdu směrem k našemu domu.

RAYEN:

ROSALIE:

DUM ROSALIE: