I am not your Princess

Kapitola čtvrtá

Shawn
Lucille odkráčela a poskytla mi tak trochu soukromí, které jsem momentálně opravdu uvítal.

Reese v mobilu zavrčela: ,,Nejsi snad na večeři, drahý?"

Polkl jsem a rozhlédl se po prázdné chodbě. Nikde nikdo, fajn.

,,Reese, tohle je peklo. Ta holka-"

,,Je hezká?" Zaslechl jsem v telefonu Violet. Uchechtl jsem se.

,,Je, ale-"

,,No vidíš, takže pro tebe možná nebude zas takovej problém si ji vzít!"

Povzdechl jsem si a mrzutě sjel pohledem dveře od jídelny. ,,Je to sice kočka, ale o to nejde. Ten můj otec tam mele hovadiny a všechny staví před hotovou věc. A tak nějak to vypadá, že ta holka to taky tak bere. Je jí jedno, že si bere cizího chlapa."

Smích. ,,Chlapa?" Řehtala se Reese. ,,Jaj, Shawne, ty nejsi normální. Přestaň si mi tu stěžovat jako nějaké malé opuštěné štěně a... víš. Prostě se tomu postav."

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Bylo by lepší bejt teplej, sakra," zavrčel jsem a poslední, co jsem slyšel předtím, než jsem zavěsil, byl Violetin smích a Reesino nadávání.

Nevěděl jsem, co mám dělat. Lucille se zdála jako opravdu milá holka, ale na můj vkus až moc milá. Nejspíš poslouchala na slovo jako pes. Ale taky, co měla dělat?

Vzpomněl jsem si na její letmé pohledy mým směrem. Pokaždé se červenala. Napadlo mě, že kdybych ji třeba přesvědčil o svém zájmu a nakonec poslal do háje, urazila by se a šla prosit za tatínkem, aby svatbu zrušil. Určitě by jí vyhověl, kdyby zjistil, jaké hovado si jeho dcera bude muset vzít.

Zdálo se to jako dobrý plán. Namotat a nechat jít. Lucille by vyšla bez úhony a já bych si po pár kázáních a domácím vězení - ano, i když už jsem dospělý, je toho otec schopný - žil zase svůj život.

Jo. Přesně tak.

V tu chvíli mi sice docházelo, že tím Luc pouze využiju ve svůj prospěch, ale ten nápad mi tak zatemnil mozek, že racionální uvažování odkráčelo na dovolenou.

Ahooj :)) Dnes je tu taková kratší kapitola z pohledu Shawna :)

Doufám, že se líbila :))

Pa 💚