I am not your Princess

Kapitola sedmá

Lucille
Je sobota dopoledne a já se jako vždy nehorázně nudím. Celé dny mám v hlavě jen Shawna. I když se snažím na něho přestat myslet, nejde to.

You watch me bleed until I can't breathe I'm shaking falling onto my knees...

Začal mi zvonit mobil. Hledala jsem ho všude, ale po mobilu ani památky. Prohledala jsem všechny kapsy, všechny šuplíky a mobil nikde.

,,Kurva, kde je!!" Zařvala jsem a hodila polštářem o zem. A vida, pod ním jsem spatřila svůj krásný iphone, který ještě pořád zvonil. Volala mi Lena. Hovor jsem přijala.

Já: ,,Ahooj." Usmála jsem se a sedla si na postel.

Lena: ,,No nazdar! To ti trvalo!" Zakřičela.

Já: ,,Promiň, nemohla jsem najít mobil." Odpověděla jsem.

Lena: Hmm, nechceš dnes někam zajít?" Otázala se už normálním hlasem.

Já: ,,Klidně, tak ve tři v parku?"

Lena: ,,Jojo pa"

Já: ,,Pa"

Hovor jsem ukončila a mobil položila na noční stolek vedle postele. Chvíli jsem se ještě převalovala v posteli a poté se šla nasnídat.

,,Ahoj." Pozdravila jsem rodiče a sedla si na židli vedle matky.

,,Ahoj beruško." Odpověděli oba najednou a usmívali se.

Do ruky jsem uchopila palačinku a zakousla se. Nejlepší snídaně, nejlepší jídlo.

,,Odpoledne jdu ven s Lenou." Usměji se a napiju se kakaa. Rodiče si mě prohlíželi takovým divným pohledem a nakonec se usmáli a přikývli.

-----

Sedím ve svém pokoji na židli a přemýšlím, co si na sebe dnes obléknu. Venku je už docela zima. Mám hodinu na to, abych se rozhodla. Dojdu ke skříni a začnu se v ní přehrabovat. Nakonec si vyberu roztrhané rifle, černé obyčejné tričko a lehkou zelenou jarní bundu.

No super! Zase nestíhám!

Rychle popadnu svojí kabelku a obuji se.

,,Čaau." Zakřičím na celý dům a vyrazím.

Celou cestu si prohlížím tu krásnou přírodu. Listy už se pomalu barví do různých barev a ptáčci mi radostně prospěvují do rytmu mé chůze. Je sice trochu zima, ale dá se to.

Na lavičce už vidím sedět svojí blondýnku, která mě už netrpělivě vyhlíží.

,,Ahoj." Sednu si vedle ní a obejmu jí.

,,Zase pozdě!" Zašklebí se.

,,Já vím, promiň." Sklopím hlavu a prohlédnu si své conversky.

,,Tak co tvůj manžel?" Otáže se a rozesměje se.

,,Shawn není a nikdy nebude můj manžel! Nebudu si ho brát!" Rozzlobím se a prohrábnu si své vlasy.

,,A tobě se ani trošku nelíbí?"

,,Líbí, ale brát si ho nebudu! Je to hrozný egoista."

,,Počkej za rok!" Zasměje se a já po ní hodím vražedný pohled. To si myslí, že za rok na něho svůj názor změním a vezmu si ho? To nikdy!

Dnešní kapitola je z pohledu Lucille. :))

Doufám, že se vám kapitolka líbila.

Názor můžete napsat do komentářů :)

Ahoj 《》