Soulmates

Zlom

Druhý den byl chladnější než ty před tím. Brodila jsem se měkoučkým sněhem do haly. Nepříjemná sestra mě odbyla stejně jako posledně. Prošla jsem rychlým krokem chladnou chodbou a vešla do pokoje č. 280. Jay seděl na posteli a vedle něj seděla nějaká dívka. Byla velmi hubená s černými dlouhými vlasy a sytě zelenýma očima. Na sobě měla bílou košili.

„Tak já vás nebudu rušit." ušklíbla se a šla k východu. „Uvidíme se pak." mrkla na něj a odešla.

V tu chvíli ve mě na chvilku vzplanula žárlivost.

„Koukám, že sis našel kamarádku." pousmála jsem se a sedla si na židli, která stála naproti posteli.

„Jo. Je fajn." usmíval se. Sledoval mě ostřížím zrakem z pod černých vlasů.

„Za co tu je?" zajímala jsem se.

„Žárlíš?"

Zamrazilo mě. Jeho pohled mnou projel. „Měla bych?" řekla jsem s ledovým klidem.

„Já nevím..." bylo vidět, jak moc si to užívá.

Odmlčela jsem se.

„Má to v hlavě trochu domotaný." řekl nakonec.

„A ty ne?" ušklíbla jsem se.

Zamračil se. „Ne. Jsem zcela v pořádku."

„Jo jasně." posměšně jsem se ušklíbla.

Zavrčel a ošil se. Stále měl na sobě svěrací kazajku, ze které se nemohl dostat.

„Něco od tebe potřebuju..."

Tušila jsem, že to nebude nic dobrého. „Co?"

„Chci, abys mi to sundala."

„Cože? Proč?"

„Neptej se. Prostě to udělej." zavrčel.

„Ne, dokud mi neřekneš důvod? Co chystáš?"

„O to se nestarej."

„Promiň, ale ne...Nebudu ti napomáhat v útěku. Jak předpokládám." vstala jsem k odchodu. „Řeknu sestrám, ať tě víc hlídají."

„Ne!" křikl a pak se jeho hlas opět změnil v medový. „Omlouvám se...Omlouvám se, neměl jsem na tebe tak vyjet. Pojď ke mě."

Mozek napovídal: Jdi dál...Jdi dál...Srdce to však vidělo jinak.

Přisedla jsem si k němu na postel.

„Hodná holka...Na něco se tě teď zeptám a jestli si to včera myslela vážně tak nemůžeš odpovědět NE...Chtěla bys být se mnou?"

„Jsem s tebou každý den."

„Tobě se to líbí? Takhle se ti to líbí? Víš tady nemám prostředí na to se uzdravit...Všechno mi tu připomíná čím jsem." sklopil smutně hlavu. „Když spolu utečeme, půjde to líp. Tobě věřím. Prosím..." vzhlédnul ke mě.

Bojovala jsem sama se sebou. Musím být silná. Špitla jsem si pro sebe a zvedla jsem se k odchodu. „Ať ti s ní pomůže ta tvoje nová kamarádka." ušklíbla jsem se. „Pá, zlato." otočila jsem se a odcházela jsem.

„Cože? Avo!" slyšela jsem ještě za sebou, ale neohlédla jsem se. Rozhodla jsem se ho nepodporovat v těchto jeho plánech. Musí to tak být...

Vyjela jsem z pozemků za příjezdovou cestu, kde jsem zastavila. Obrovská brána se za mnou zavřela. Bylo toho na mě moc. Jen tak jsem seděla a koukala na zasněženou cestu přede mnou. Byla už tma. Na chvilku jsem si položila hlavu do dlaní a zavřela oči. Kdy se to takhle zvrhlo? Jen jsem chtěla kavárnu, kde budu mít klid a teď? Kde jsem teď? Zamilovaná do psychopata co mnou rád manipuluje...Měla bych ho nechat odejít z mého života...Bojím se, že mě stáhne sebou ke dnu...Jenže...Nemůžu si pomoct...Něco na něm je...V nitru nemůže být zlý...Nebo je možná ještě horší...Zvedla jsem hlavu, abych se znovu rozjela, když v tom jsem v zrcátku zahlédla dvě osoby běžící tmou k plotu.

„To snad ne..." vydechla jsem, vystoupila z auta a běžela z venku naproti nim.

Ze tmy se vynořil Jay a ta černovlasá dívka.

„Jayi! Co to děláš?!" sykla jsem. Oba byli zaskočeni, když si mě všimli.

„Ty jsi ještě tady?" utrousil. „Pohni, lásko." usmál se sladce na dívku, která se vrhla k plotu a chtěla ho přelézt.

„Ne!" křikla jsem, ale už bylo pozdě.

Jakmile se dívka dotkla plotu, okamžitě jí projelo 220V, které obsahoval elektrický plot. Před mýma očima se uškvařila za živa, díky sněhu, který měla po kolena a elektrice...Byla jsem v šoku, nemohla jsem se ani hnout a jen jsem zírala na tělo. Několik sekund jí to probíjelo od hlavy k patě, než tím vyhodila pojistky v celém areálu.

„Výborně." usmál se škodolibě Jay a začal přelézat již nefunkční plot.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě viděla...

„Musíme běžet." chytl mě za ruku a táhl k autu.

Pořád jsem se z toho zážitku nemohla vzpamatovat. Posadil mě na místo spolujezdce a sám prudce vyrazil po lesní cestě dál od sanatoria...