Miluji tě, sensei!

Část devátá

Došli jsme k nějaké  restauraci co  měli kousek od ruského kola. "Co by sis dal?" Zeptal se mě Eguchi, když jsme si sedly ke stolu. Podíval jsem se na jídelní lístek. "Hmmmm" zamyslel jsem se. "Fantu a smažený sýr!" Usmál jsem se jako malé dítě co dostalo to co chtělo.

Eguchi zčervenal. "Co se děje?" Zeptal jsem se. "N-nic!" Usmál se. "Já jen, že jsi byl hrozně roztomilý..." Dořekl a nyní jsem byl já ten červený. Po chvíli mi donesli fantu a smažený sýr. Poděkoval jsem a podíval se na Eguchiho. "Ty nic nebudeš?" Divil jsem se a Eguchi zatřepal hlavou.

"Nemám hlad." Usmál se a pozoroval mě jak jím. Zbožňoval jsem smažený sýr! Jak jsem dojedl šli jsme ještě na hodně atrakcí.

                                           ............................
"Kolik je hodin?" Zeptal se mě Eguchi, když uviděl narůžovělou oblohu. "Nějak kolem sedmi hodin." Usmál jsem se. Eguchi ně chytil za ruku a táhl směrem k.... Ruskému kolu? Šli jsme do jedné z kabinek a během chvylky se to rozjelo.

Asi jsem přestal dýchat, když jsem uviděl ten nádherný západ slunce. Boží... byl jsem namáčknutý na skle a sledoval západ slunce. "Taro?" Oslovil mě Eguchi křestním jménem. Zpozorněl jsem a naznačil jsem mu ať mluví. "Vím, že nejsi jako já, ale asi jsem... Zamiloval jsem se do tebe!" vyhrkl a mně se asi zastavilo srdce.

Díval jsem se mu do očí. Začali jsme se oba červenat. "Promiň... Zapomeň na to..." Řekl smutným tónem a díval se z okna. Věděl jsem co dělat. Sedl jsem si vedle něho, což ho podle výrazu překvapilo. Objal jsem ho a spustil slzy.

"Promiň! To jsem ti tak ublížil?!" Vykřikl a hned mě objal. "N-ne to jsou slzy š-štěstí." Vykoktal jsem a ještě víc ho objal udělal to samé a dokud jsme nebyli kousek nad zemí, jsme tak zůstaly.

Jakmile jsme byli kousek od země, tak jsme se pustili a dělaly jakože nic. Vylezli jsme a šli pomalu domů, ale unavení jsme ještě ani jeden nebyl. Teprve před domem mi došlo co vše se stalo, ale je pravda, že ho miluji....

Vyzuli jsme se a Eguchi si to namířil do kuchyně. Teď mi došlo, že bych mu měl říkat jménem, ale nějak to nejde....

Sedl jsem si ke stolu. Eguchi už něco chystal. Měl jsem už hlad. "Co chystáš? Můžu ti pomoct?" Zeptal jsem se aby nebylo trapné ticho. "Ne, nepotřebuji pomoct, bude jen malá večeře, nevadí?" Zeptal se. "Ne nevadí." Usmál jsem se. To ticho mě štvalo.

Eguchi dal přede mě sandwich (Nevím jak se to píše xD) a pustili jsme se do jídla. Docela se mu to povedlo, jako vždy všechno. Dojedl jsem a šel po sobě umýt talíř. Když jsem ho umýval ucítil jsem, že mě Egu- tedy Kin objal. Nechal jsem se, což ho nejspíš potěšilo, ale zároveň překvapilo.

Vypnul jsem vodu a chystal se ho odstrčit, byl jsem ale moc pomalý, vzal mě na rameno a nesl pryč. To se mi nelíbilo, tak jsem začal kopat nohama a házet rukama. Byl jsem jako rajče. "Spadneš." Zasmál se Eg- Kin. "Eguchi! Pusť mě!" Řekl jsem naštvaně a stále sebou házel. "Říkej mi jménem..." Řekl Egu- Kin, až zoufale. "K-kine." Řekl jsem potichu. Kin mě dal na zem a políbil. Docela mě to vylekalo.

Až teď jsem si všiml toho, že jsme u něj v pokoji... Co chce dělat?!