Miluji tě, sensei!

Část sedmá - Ano je to stoprocentně láska...

Políbil mě?! Takže moje první pusa byla s ním?! 

Cítil jsem, že jsem se červenal, musel jsem být jako rajče. Po chvíli se ode mě odtrhl a usmál se. "Myslel jsem, že se budeš bránit." Zasmál se. Prstama jsem si přejel po rtech. Opravdu? Má první pusa? Podíval se na mě. "Nelíbilo se ti to?" Zesmutněl. "Já nevím... B-Byla to má první -pusa." Tak nyní bylo proti mě rajče bledé. 

"Oh! Promiň to jsem nevěděl!" Omluvně se na mě podíval. "Nemohl jsi to vědět a jsem i rád." Usmál jsem se, ale hned jak mi došlo co jsem právě řekl, tak jsem se chytil za pusu. "T-Teda! N-Ne!" Už zase jsem koktal. Nevěděl jsem co říct. Eguchi se usmál a znovu spojil naše rty.

Nyní se ale i pokusil dostat dovnitř jazyk. Nebránil jsem se... Bylo to... Příjemné.... Mít ho u sebe.... Nechci aby tahle chvíle někdy skončila. Eguchi tedy přidal jazyk a nakonec jsem se též přidal. Pomalu mě pokládal na zemi a rukou mi zajel pod triko. Tak to ne! Na to ještě nejsem připravený! Začal jsem se bránit a Eguchi pochopil a ruku vyndal.

"To ještě ne..." Vydechl jsem, když jsem se konečně mohl nadechnout. Sice ten polibek byl příjemný, ale kdyby byl delší asi bych se udusil. "Promiň." Řekl a postavil se. Podal mi ruku a pomohl mi na nohy. Díval jsem se na zem, protože jsem se mu nedokázal podívat do tváře.

Odběhl jsem do pokoje, kde jsem se převlékl. Pak jsem odběhl do koupelny kde jsem udělal hygienu a upravil se. Přiběhl jsem zpátky za Eguchim a usmál se. "Můžeme jít." Usmál jsem se. Eguchi si stoupl a společně jsme se vydali na místo.

Asi ho opravdu miluji ne asi... Určitě...

                                                             .....................................

Dorazili jsme na místo Eguchi zaplatil lístky a šli jsme dovnitř. "Tak kam chceš jít?" Usmál se na mě Eguchi. "Nevím, ty jsi chtěl jít sem." Pokrčil jsem rameny. Konečně jsem se mu zase dokázal kouknout do očí. "Tak co strašidelný dům?" Usmál se na mě a já kývl. 

Sedli jsme si do vozíku a vyjeli. Jeli jsme pomalou rychlostí. "Nuda..." Pošeptal jsem, ale to jsem neměl dělat. Najednou jsme se zastavili a zhasli světla, dokonce nás to pustilo ven. "Výpadek proudu?" Divil jsem se a chtěl si stoupnout Eguchi mě ale rukou donutil si zase sednout. "Co je?" Divil jsem se.

Eguchi ukázal pod nás. Podíval jsem se tam a vyjekl. Nebyla tam zem, byly jsme jen na malém kousku země a pod námi byli... Krokodýli? Vypadali skutečně. Eguchi se zasmál. "Ty jsi se vážně lekl?" Smál se. "Nesměj se mi... Nečekal jsem to!" Zamumlal jsem. 

Světlo se nahodilo a před námi  za námi byla zem a my se zase rozjeli. Zamračil jsem se, protože už nějakou dobu nic nebylo.... Podíval jsem se na Eguchiho, vypadalo že se nudí. Najednou jsem nadskočil leknutím a Eguchi se zasmál. Oba jsme se otočily. Za námi byla skupina zombie a dobíhali nás a řvali. Najednou jsme zatočili a řev ustál.

Byl jsem docela strašpytel, tak jsem se nenápadně posunul blíž k Eguchimu. Eguchi si toho všiml a za ramena mě objal. Zase jsem cítil, že jsem jako rajče, ale naštěstí to v tom šeru nemůže vidět. Jeli jsme ještě dlouho, ale já ty věci nevnímal, já vnímal jen tlukot mého srdce a dotek Eguchiho. Byl jsem vážně šťastný.