Miluji tě, sensei!

Část pátá

Nějakou dobu jsme byli na zemi v té poloze. Pak se ale ode mne odtáhl a usmál se. Stoupl si. "Dodělám to." Usmál se a šel dodělat to jídlo. Já jsem mezitím vytáhl z lednice džus a nalil ho do dvou sklenic. "Zítra je sobota, že?" Zeptal jsem se po chvíli i přes to, že jsem to věděl. "Ano." Usmál se a dal už hotový salát do misek. Vzal jsem džusy a dal je na stůl, to samé udělal on se salátem.

Sedli jsme si vedle sebe a pustili se do jídla. "Co budeš zítra dělat?" Zeptal se po chvíli trapného ticha. "Ještě nevím..." Zamyslel jsem se. Neměl jsem nic v plánu... "Napadalo mě.... No na náměstí pořádají nějaký zábavný park. Je prý docela velký... Prý se náměstí přesunulo o kus dál a přestavěl i ten malý parčík, co tam byl. Tak nechtěl by jsi tam se mnou?" Usmál se.

Teď jsem se začal dusit rajčetem. "V pořádku!?" Vylekal se. "J- jo... Já jen, že ten park byl můj oblíbený, protože byl nejblíž a skoro nikdo tam nebyl. A nezdá se ti, že jsme na zábavní park oba moc velcí? A stejně, není divné tam jít s tebou? No rodinu bych pochopil, ale ty jsi jen učitel..." Mluvil jsem bez přemýšlení.

"No.. Máš pravdu, že jsme asi oba už velcí na nějaký zábavný park, ale sranda by to mohla být, ne? A rodina nejsme, ale můžeš to brát jako rande. "Usmál se a já teď byl jako rajče. "Jaký rande?! Já nejsem na kluky!" Protestoval jsem. "Tak jen jako kamarádi!" Usmál se znovu. "Co kdyby tam byl někdo ze školy?" Divil jsem se. "Co s tím?" Divil se pro změnu on. "No kdyby tam někdo byl, tak by si mohl myslet, že spolu něco máme a je zakázané aby měl učitel něco s žáky!" Rozčílil jsem se, i když to asi moc poznat nešlo.

"Hm.... Tak bychom prostě zalhaly." Usmál se, jako by nic. Docela mi bylo srdce, protože se začal přibližovat a já vím co chtěl udělat a proto jsem co nejrychleji uhl a tím pádem i spadl ze židle. "Auuu...." Zanaříkal jsem. Eguchi se mi začal smát. "Nesměj se mi! Můžeš za to ty!" Červenal jsem se. "No jo, no jo promiň!" Omluvil se, ale dál se smál.

Dělal jsem uraženého, ale v mysli jsem se též smál. "Tak jo, zítra půjdeme." Kývl jsem nakonec. Rozzářili se mu oči jako malému dítěti. "Super! Už se těším!" Vykřikl. "Jsi jako malé dítě!" Poznamenal jsem a zasmál se. Eguchi se též začal smát. Dojedli jsme a usoudili, že je pozdě a že už půjdeme spát.

"Ta dobrou a kde že je ta koupelna?" Zeptal jsem se pro jistotu. "Tam, můžeš jít první!" Usmál se Eguchi a ukázal na jedny z dveří. Kývl jsem a zalezl do pokoje. Ve skříni jsem našel pyžamo. Na nočním stolku jsem měl svůj kartáček vzal jsem to a šel do koupelny. Dal jsem si teplou sprchu. 

Jakmile jsem se osušil a převlékl, tak jsem si vyčistil zuby. Jak jsem je měl vyčištěné, šel jsem do postele a po chvíli usnul. Eguchi není špatný, možná si na něj zvyknu....