Carlisle Volturi nebo Cullen

Janina práce

Demetri

Carlisle prošel nejdříve několik obchodů a nakoupil si pro ty svoje lidičky nějaké oblečení. Pak s námi šel na chvíli do jednoho baru. No i upíři se rádi baví. Ale asi tak po třech hodinách jsme odcházeli. Do zámku jsme nespěchali. Nebyl důvod spěchat. Tak kolem třetí hodiny ranní jsme dorazili k bráně. Ladnými skoky jsme se dostali přes zeď. A v tu chvíli jsme všichni strnuli. Jane stála nad těli těch Carlisleových chráněnců. Všichni měli nějaké smrtelné zranění. Pohledem jsem střelil ke Carlisleovi. V tu chvíli vypadal, jako že každou chvílí dostaně infarkt. ,,Jane." Vykřikl hlasem skoro hysterickým. ,,Promiň Carlisle, ale Aro si to nakonec rozmyslel." V tu chvíli byl Carlisle zcela nepříčetný. Vběhl do paláce takovou rychlostí, jakou jsme i my upíři měli problém postřehnout. S Felixem jsme se na sebe podívali a vběhli jsme za ním. Museli jsme zabránit tomu, aby udělal nějakou hloupost.

Našli jsme ho v trůnním sále. ,,Proč si to udělal." Křičel nepříčetně na Ara. ,,Carlisle drahý příteli. Víš, že je důležité chránit naše tajemství a bylo velmi nebezpečné je tady držet." V tu chvíli by byl Carlisle po něm skočil, ale s Felixem jsme zakročili. Chytili jsme Carlisle každý za jednu ruku a táhli jsme ho pryč. Po chvíli se nám, ale vysmekl a rozběhl se pryč temnými chodbami hradu. Chvíli nám s Felixem trvalo, než jsme ho našli.

Nejdřív křičel na Jane. Pak začal mrtvá těla lidí rovnat do řad, aby je mohl pohřbít. Nikdy jsme ho neviděli tak zničeného. Po chvíli narazil na jednoho muže, ze kterého život ještě nevyprchal. To pro něho bylo nejtěžší. Dívat se, jak mu někdo umírá před očima. Padl k tomu muži na kolena a prosil ho za odpušťění, že ho nedokázal ochránit. S Felixem jsme mu šli pomoci, protože nám bylo jasné, že tohle sám nezvládne. Rovnali jsme těla do úhledných řad. A já jsem narazil na tu ženu, co měl u sebe v pokoji. Srdce jí ještě slabě bilo a těžce dýchala. Nejspíš umírala na vnitřní krvácení. ,,Carlisle." Vykřikl jsem. Nic. Neodpověděl mi. ,,Carlisle, pojď sem, rychle." Na tahle slova konečně zareagoval a přiběhl ke mně. ,,Esme." Vydechl její jméno. ,,Ještě žije." Zašeptal jsem. To jsem asi neměl dělat. Carlisle opět padl na kolena a hlavu složil do dlaní. ,,Esme, bože." Jeho hlas byl zlomený. Jeho duše krvácela. Nemohl jsem se na to dívat. ,,Carlisle, tak ji změň. Proměň ji v jednu z nás. Miluješ ji přece." Snažil jsem se ho přesvědčit. On jen zavrtěl hlavou. ,,To nejde."