Nikdo
Carlisle se s Esme vzali tři měsíce po odchodu z Voltery. Chvíli žili v Londýně a pak nějakou chvíli i v Moskvě. Nakonec se po sedmi letech rozhodli přesunout z Evropského kontinentu na kontinent Americký. Kdyby jen tušili co všechno je tam čeká.
Carlisle
S Esme jsme se vrátili v pět ráno. Služba mi začínala o půl sedmé. ,,Půjdu si dát rychlou sprchu." Usmál jsem se na Esme a políbil jsem jí do vlasů. Pak jsem svou upíří rychlostí vyběhl nahoru do naší ložnice. V koupelně jsem si vzal jeden bílý ručník, který jsem si přehodil přes okraj sprchy. Shodil jsem ze sebe oblečení a vlezl jsem dovnitř.
Esme
Chvíli na to, co Carlisle vyběhl nahoru byla slyšet sprcha. Rychle jsem se tedy přesunula za ním. Shodila jsem ze sebe oblečení a tiše jsem vklouzla za ním. Měla jsem štěstí, jelikož si mého příchodu nevšiml. Pomalým, šimravým tempem jsem mu přejela po zádech. Ani jsem si nevšimla, že se otočil a už si mě rukou podebral kolem pasu a přesunul si mě před sebe. ,,Copak tu děláš?" Usmál se na mě a v očích mu hrály miliony jiskřiček. ,,No je málo času." Usmála jsem se na něj a rychle se sehla pro šampon, který jsem měla položený na zemi ve sprše. ,,Dovolíš?" Řekla jsem s úsměvem, trochu ho postrčila stranou a stoupla jsem si pod proud teplé vody.
Během několika sekund se mi jeho paže pevně obtočili kolem pasu a zdvihli mě do výšky. Proud vody mi teď stříkal přímo do obličeje. Carlisle mě však tak dlouho nenechal, neboť si mě v náruči přetočil a trochu ještě nadzvedl. Měla jsem teď tedy jeho obličej u prsou a proud vody mi stékal v pramíncích po zádech. Lehce jsem Carlisleovi zaklonila hlavu a s láskou jsem ho políbila. Polibek mi oplácel, tedy do doby, než se ze spodu ozvala ohromná rána. V tu chvíli jsme oba strnuly. Během několika dalších vteřin jsme se vymotali ze sprchy a oba jen v ručnících jsme seběhli dolů. A uprostřed našeho obýváku stála upírka s třemi kufry. ,,Dobrý den, jmenuji se Alice." Usmála se na nás. Já s Carlislem jsme na ní jen nechápavě hleděli. A ona pokračovala. ,,Vy budete Carlisle a Esme. Moc mě těší." Přišla k nám a potřásla si s námi rukou. Respektive, jsme byli oba pořád tak překvapení, že se pro naše ruce musela natáhnou a poklepat si s nimi sama. ,,Tak který pokoj je volný?" Zeptala se. Carlisle se konečně vzpamatoval. ,,Jak prosím slečno?" ,,No vy jste upíři vegetariáni, stejně jako já. A měla jsem vizi, že z nás bude rodina. Tak jsem ji šla uskutečnit." Řekla jako, by se nic nedělo a tohle vše bylo zcela přirozené.
ČTEŠ
Carlisle Volturi nebo Cullen
FanfictionCarlisle stále ještě žije ve Volteře. Bude jeho život takový jaký ho známe? Nebo bude vše jinak?