Carlisle Volturi nebo Cullen

Naše zákony

Carlisle

Velmi mě překvapilo, že Esme odolala pachu lidské krve. Hned po lovu jsme se vrátili do zámku. ,,Měl bych Vám asi všechno vysvětlit." Začal jsem. ,,Dobrá, ale mohu Vás o něco poprosit?" ,,Samozřejmě." ,,Mohli bychom si tykat? Když jsme teď už stejný druh." Její slova mě trochu zaskočila. ,,Ano." Usmál jsem se nakonec. ,,Carlisle." ,,Esme." Oba jsme měli na tváři úsměv.

Přes hodinu jsme seděli na posteli a já jsem Esme vykládal všechno, co o našem světě musela vědět. Soustředěně mě poslouchala. Najednou z ničeho nic se ve dveřích objevila Jane. ,,Ahoj Carlisle." ,,Co potřebuješ Jane?" Můj hlas byl chladný. ,,Posílá mě za tebou Aro. A máš sebou přivést tu svou holubičku." Trochu ve mně zatrnulo. Nevěděl jsem, co Aro bude po Esme chtít. ,,Vyřiď mu, že přijdeme do půl hodiny." Odověděl jsem po chvíli. Jane na to kývla hlavou a zmizela na chodbě. Esme se na mě dívala se smíšenými pocity vepsanými ve tváři.

,,Neboj se, budu tě chránit." Řekl jsem jí a vzal ji za ruku. Společně jsme se pak vydali do trůnního sálu. Kromě Ara tam byl ještě Markus. Gaius však chyběl a to mi bylo divné. Šli jsme pomalým lidským tempem. ,,A Carlisle příteli. Doufám, že jsi se už dostal z toho šoku, ve kterém jsi byl." Měl jsem co dělat, abych nezavrčel. ,,A jak jsem se dozvěděl, tak jsi si vytvořil družku." Jeho slova mě přikovala. Rychle jsem se podíval Esme do tváře. Její tvář byla kamenná. Nerozeznal jsem žádný pocit. ,,Smím." Otočil se k Esme. Ta se podívala na mě. Lehce jsem pokýval hlavou na znamení souhlasu. Arovi trvalo jen chvíli podívat se na vše, co chtěl vědět. Pak přešel k Markovi. Vzal jeho ruku, jen na chvíli. Já jsem se mezitím přesunul blíž k Esme.

,,Proč jsi nás chtěl vidět." Zeptal jsem se Ara. Ta nejistota mě ubíjela. ,,Víš Carlisle, drahý příteli. Když už jsi si vytvořil družku, tak jsem chtěl vědět něco o její minulosti a tak." Bylo mi jasné, že tím sledoval něco víc. Ale bohužel nebyla vhodná doba na to, abych se ho mohl zeptat příjmo. ,,Dobrá, tak pokud to je vše, tak bychom šli." ,,A jistě Carlisle. Doufám, že tvá družka vytrvá při způsobu tvého života. Aby mezi vámi nebyli rozpory." ,,Také doufám." Odpověděl jsem chladně a táhl Esme pryč z trůnního sálu. Oddychl jsem si, až když jsme byli zase v bezpečí mé komnaty. Esme se posadila na postel a sledovala mě.