Fair

Kapitola 2.

Podívala jsem se do jeho zářivě modrých očí. ,, Zoe". Představila jsem se a podala mu ruku. Jeho svalnatá ruka pevně stiskla tu moji. ,,Stěhujete se sem?". Přikývla jsem na náznak souhlasu. ,,Tak to budeme asi sousedi" usmál se a pomalu odešel k sobě domů. Zjistila jsem, že mám výhled z mého balkónu přímo do okna jeho pokoje. Což nebylo až tak k zahození, protože byl fakt pěknej. Měl hnědé vlasy vyčesané nahoru, krásný úsměv a i přes jeho tričko šlo vidět, že hodně sportuje. Jakmile jsem přestala koukat na Thomase, který šel domů, přišla jsem pro těch pár posledních krabic co leželi v autě.

Celý den jsme vybalovali a s pomocí sousedů jsme už dnes měli vybalenou většinu věcí.
Když jsem se definitivně rozhodla, že pro dnešek vybalování, uklízení a dalších věcí stačí, zabloudila jsem směrem k mému mobilu. Měla jsem tam spousty zpráv od kamarádů jak to tu vypadá, zmeškané hovory, ale u jedné zprávy jsem se zastavila.

18:57
Ahoj, tady Thomas. Až budeš mít čas, nechtěla by jsi zajít někam ven nebo do kina?

Nad odpovědí jsem chvíli váhala, protože jsem sem teprve dnes přijela a o Thomasovi nevím vlastně skoro nic. Ale nechtěla jsem sklamat a tak moje odpověď zněla :

19:00
Ahoj, mám čas právě teď, co zajít omrknout to kino?

I když nejsem ten seznamovací typ a prvních schůzek se vždy bojím, s Thomasem jsem se cítila víc otevřená, ani jsem se nějak nestyděla jako obvykle. Po chvíli přemýšlení jsem uslyšela cinknutí zprávy.

19:02
Jasně, budu pro tebe v 8.)

Jakmile jsem zjistila, že tu bude za hodinu došlo mi, že vypadám jako týdny nenamalovaná a neučesaná Zoe. Rychle jsem odložila mobil, šla jsem se namalovat a aspoň trochu upravit. Po půl hodince ůprav jsem šla do poloprázdné skříně. Na ramínku vyseli dvoje kratší šaty a v poličkách většina roztrhaných džínů s fakt pestrými barvami triček. Černá, bílá a šedá. Nakonec jsem se i přes to rozhodla pro džíny s bílým tričkem. Bylo 19:51 a já už jen prohlížela některé mé sociální sítě na mobilu. V tom zazvonil někdo u dveří. Hned jsem věděla že je to Thomas a tak jsem šla otevřít. ,,Můžeme jít?". Zeptal se opět s krásným úsměvem na rtech a já přikývla. Po cestě do kina jsme si povídali. Aspoň jsem doufala, že nás vede do kina, protože tohle město jsem vůbec neznala. Asi po deseti minutové chůzi jsme došli k větší budově ve středu města. ,,Vybral jsem horor. Zhasni a zemřeš". Moje odpověď nebyla asi taková jakou čekal. ,,Děláš si srandu, nesnáším horory, hrozně se u nich vždycky bojím" řekla jsem se smíchem. ,,Nemusíš se bát, od toho tu jsem já" usmál se šibalsky, já se jen pousmála a vešli jsme do kina. Thomas nás zavedl na naše sedačky. Když jsem zjistila, že to je dokonce ve 3D měla jsem chuť ho uškrtit. V půli filmu jsem už byla vážně vyděšená. Thomas to na mě v průbehu dívání poznal a tak si mě přitáhl blíž k sobě. Seděli jsme na dvousedačkách a tak to měl o to snažší.
Byl konec filmu a já celá vyklepaná se zvedala ze sedačky. Veknu před kinem se Thomas zasmál. ,,To ses vážně až tak bála?". ,,Jo" odpověděla jsem s širokým úsměvem na rtech. ,,To ti ani nepomohlo když jsem byl u tebe?"
Usmála jsem se. ,,Pomohlo, ale asi ne na tolik abych sebou po každých 10ti minutách necukla a nelekala se." S úsměvem na rtech jsme odešli pomalu domů. S Aidnem jsem tohle zažila ani nepamatuju. Thomas je fakt úžasnej. I přes to, že mě vzal na horor, kterým se vyhýbám fakt velkým obloukem. Došli jsme k nám brance. Bylo už po půlnoci když jsme přišli, protože film začínal až v 10. Dvě hodinky jsme si popovídali ve vedlejším bufetu. Tom si stoupl vedle mě a podíval se mi do očí. ,,Dneska jsem si to s tebou užil" řekl s lehkým úsměvem. ,,Já taky" pousmála jsem se a koukala mu do očí. Chvíli jsme na sebe takhle koukali, ale pak se Tom naklonil a jeho rty začaly přibližovat. Už chybělo jen málo k vyplnění prázdného prostoru mezi námi. ,,Promiň, já nemůžu" vyhrkla jsem na něj pomalu v slzách a utekla jsem domů.