Fair

Kapitola 21.

Po koupeli jsem přišla do pokoje, kde už Nick seděl na židli a byl na mobilu. Když mě spatřil, jeho oči zůstali na mě a telefon odložil. Přišel ke mě a chytil mě za ruce.
,,Nepůjdeme se někam projít?" usmál se. Jeho hnědé oči čekali na moji odpověď.
,,A kam?" ruce jsem mu propletla a nevěděla jsem, co zase vymyslel.
,,Půjdeme? Neptej se kam prostě jo nebo ne" zasmál se a čekal.
,,Nó tak dobře" řekla jsem trochu otráveně. V tom mě Nicolas vzal do náruče a běžel se mnou ven. Celkem jsem se divila, že mu neupadly uši, když jsem tak křičela a zároveň se smála.
,,Zadrž dech" zasmál se hodil mě do bazénu.
,,Což" přerušil mě pád do vody. Jakmile jsem se vynořila, Nick se jen smál a já mu natáhla ruku, aby mi pomohl ven. Samozřejmě mě chytil a já ho stáhla k sobě. V bazéně jsme si hráli jako malé děti.

***

Dopoledne mě Nick odvezl domů a já hned jak odjel, šla za Thomasem. Když mě viděl radostí mě objal.
,,Co tady děláš?" usmál se a ukázal mi ať se posadím. To jsem taky udělala a odpověděla.
,,No překvapivě jdu za tebou" zasmála jsem se.
,,Chybíš mi" řekli jsme oba zároveň a já nechápavě zvedla oči.
,,Taky to tak mám. Včera jsem byl za tebou, ale nebyla jsi doma." trochu skleslým hlasem řekl a já se dívala do země. Nemohla jsem se mu podívat do těch jeho zářivě modrých očí.
,,Co s náma bude teď?"
Po chvíli ticha jsem řekla.
,,Asi.. Asi by jsme měli být jen kamarádi." pevně jsem ho objala a nepustila.
,,Pokud tohle dělají kamarádi tak takhle zůstaň celou dobu" zasmál se a já se jen pousmála.

* * *

,,Zoe" někdo mi potřepal rukou při spánku.
,,Zoe" hlas se zvýšil a já s leknutím vstala.
,,Co se děje Aidne?" zmateně jsem řekla a rozhlížela se kolem sebe.
,,Něco jsi furt říkala ze spaní, tak jsem tě vzbudil."
,,Aha" i tak jsem nechápala co se děje. S Aidnem už přece nejsem. Nebo to byl jen sen?
,,Hele ale zkus spát dál, musíš se dobře vyspat když se dnes stěhujete." usmál se a já zmateně přikývla. Co se to děje? Jsem si jistá, že tam to sen nebyl, ale tohle taky ne.

- - -

Ráno jsem odjela domů. Dala jsem si ovesnou kaši a posbírala jsem poslední krabici, kterou jsem hodila do auta. Jeli jsme ještě pro pizzu a jeli jsme do nového města. Ale vždyť tohle jsem už zažila. První den v novém městě. Hned jak tam budeme, najdu Thomase.

Když jsme přijeli, vypadalo to tam naprosto stejně jako nejspíše v tom snu. Rychle jsem utíkala k protějšímu domu. Což byl dům Thomase. Rychle jsem zazvonila a hnědovlasý kluk otevřel.
,,Ahoj, ty jsi tady nová že? " usmál se a pozval mě dovnitř.
,,Já jsem" přerušila jsem ho
,,Já vím Thomas a tam ten co sedí u tebe na posteli je Nicolas."
,,Cože? Jak to víš?" zasmál se a sedl si vedle Nicka.
,,Vždyť jsme spolu chodili." nechápavě se na sebe podívali a já jim to neměla jak dokázat.
,,Vždyť tu jsi nová, chodil jsem akorát s" zase jsem ho přerušila a doplnila.
,,Jo s tou krávou Dainou." zmatrně koukali a nechápali co se děje stejně jako já.
,,Já jsem Amy mimochodem." přišla jsem k nim a objala je.
,,Hele co se tady děje? Jedna Amy se tu před pár dni odstěhovala" všichni jsme jen divně koukali a já nevěděla co dělat. Měla jsem se rozhodnout asi jen pro jednoho z nich. Možná pro to, že jsem měla ráda oba se stalo tohle. Ale proč se mám rozhodovat, když mám ráda oba. Nemůžu je zase ranit.