Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

11.

RACHEL

U skříněk si mě odchytl Ashton.

,,Nemyslíš si, doufám, že spolu chodíme, že ne?" podíval se na mě odezřívavě. Mlčela jsem. Snažila jsem se o nečitelný výraz. Asi mi to moc nešlo.

,,Takže sis se mnou jen užíval a nic víc? Okey beru to. Nazdar." odstrčila jsem ho. Na cestě do třídy si mě odchytil James. ,,Co tu ještě chceš ty úchyle?!" naštvala jsem se. Mám jich dost! Potřebuju něčím nebo někým fláknout o zem! Vytrhla jsem Jamesovi s ruky flašku a silou s ní hodila proti podlaze. Flaška to pod nátlakem nevydržela a roztříštila se. Narůžovělá šťáva vytekla na modro-zelenou podlahu a vytvořila obrovskou louži.

,,Děláš si ze mě prdel?!" vykřikl a snažil se zachránit poslední zbytky flašky. ,,To si zaplatíš." sykl po mně a já rychle zmizla do třídy.

,,Di do p*či." zaklela jsem na spolužáka, který mi podrazil nohy. Usedla jsem na židli a zapomněla na okolní svět.

Prohlížím si nehty ve frontě na oběd. Za mnou se ozve hlas.

,,Eh... ahoj." Koukla jsem se kluka rudýho až po konečky blonďatých vlasů. Mírně znuděně jsem pozvedla tmavé obočí.

,,Potřebuješ něco?"

,,Ehm... No, nechtěla bys třeba zajít na zmrzku?" vymáčkl se. Rozšířila jsem oči. Koutkem oka jsem se podívala na Ashe, jestli to slyšel. Slyšel. A moc dobře. Čekal, co odpovím. Moc se mi nechtělo, ale musela jsem dát Ashovi za vyučenou.

,,Jasně." svůdně jsem se usmála. Teda, aspoň myslím. Zrudnul ještě víc a odvrátil se. S kamarádem za ním si nenápadně plácnul. Koukla jsem se na Ashtona. Snažil se aby nevypadal moc ublíženě, ale já to poznala. Zachytil můj pohled a nahodil kamennou tvář. Protočil očima.

Šli jsme společně k Marlenee's sweets. Koupil mi jahodovou a sobě čokoládovou. Seděli jsem chvíli na židlích a probíhala mezi námi lehká konverzace. Mrkla jsem na mobil a zděsila jsem se. Už půl hoďky mám být u mámy v práci.

,,Hele, já musím běžet. Zítra zas hodíme řeč jo? Ahoj." v rychlosti jsem se rozloučila a letěla na zastávku busu.

Domů jsme se vrátila celá ztrhaná. Pomáhala jsem mamce přesouvat těžké krabice z nákladního auta do skladu. Byla to namáhavá práce i když jsem ji dělala jen dvě hodiny. Ozval se zvonek. Plná naděje jsem vystřelila k oknu. Co když je to Ash? Nebyl. Byla to jen Kate.

,,Ahoj. Půjdeš dolů?" zeptala se.

,,Jo jasný. Už letím." Sotva jsem se doploužila na chodbu. Za celou věčnost jsem namáhavě slezla ze schodů a otevřel domovní dveře. ,,Nazdar. Potřebuješ něco?"

,,Popovídat si." Šly jsme se "projít". Plazit by byl lepší název. Pletla jsem nohami a Kate mě z jedné strany částečně podpírala.
,,Kéž bys věděla, jak mě bolí nohy." naříkala jsem. Poplácala mě po zádech. ,,Ash mě pustil k vodě." dodala jsem smutně.
,,Ale notak, Rachel. To bude dobrý. Byl to debil, už na něj nemysli." přimáčkla si mě k sobě. Utřela jsem si nos do bílého kapesníku voňavého po aloe vera.
,,Díky."
Domů jsem se vrátila kolem sedmý večer. Sedla jsem si k počítači a svou bolest srdce tlumila v srdceryvných písničkách. Po pár minutách jsem počítač vypla. Nebudu se tu utápět ve smutku, radši půjdu ven. Popadla jsem mikinu z věšáku a vylezla z bytu. Nohy mě vedly k mému oblíbenému stromu. Mrštně jsem se na něj vyhoupla a sedla si na nejvýš posazenou větev. Koukala jsem na město pode mnou a přeslechla volání svého jména. V hlavě mi nekolovaly žádné myšlenky, hlava byla úplně prázdná.
,,Rachel!" Otočila jsem se za hlasem.
,,Co je Michelle?!" protočila jsem očima.
,,Radši bych si na tu větev nesedala, je prožraná parazity." upozornila mě.
,,Vždycky jsem si na ni sedala, vždycky mě udržela, takže mě nech - áááá!" nedokončila jsem větu a větev rupla. V poslední chvíli jsem se zachytila větve pod ní. ,,Pomoz mi prosím." zajíkla jsem se.
,,Varovala jsem tě. Tam moje poslání skončilo. Ahoj." sebrala se a odešla. Moje slabé ruce mě stěží držely a Já byla moc vysoko na to, abych se pustila.
,,Pomoc. Pomooc!" ječela jsem. Jenže široko daleko nikdo nebyl. Nesměla jsem brečet, ubíralo by mi to tu tak důležitou sílu. Stále jsem ječela, naděje umírá poslední. Ze šedivých mraků začaly padat první kapky. Ruce mi začaly klouzat po mokrém dřevě. Naposledy jsem vykřikla a pustila se větve.

Ahooj lidičkyyyyyy. :P No všichni víme, že jen v pohádkách se děje, že tam přiběhne Ash, chytí ji do náruče a políbí, že? :D A všichni víme, že toto není pohádka ale PŘÍBĚH, prostě se to nejspíš nestane :D. Ale kdo ví? :o

karolka956 :P