Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

2.

Rychle jsem za sebou zavřela dveře od bytu. Z kuchyně se ozvalo:

,,Zase se s Ashtonem škádlíte, Rachel?" řekla mamka.

,,Jo..." odpověděla jsem zaneprázdněně.

,,Tak se běž převlíct. A neber si zítra do školy značkové oblečení, nechci ho znovu vyhazovat kvůli tobě a Ashtonovi..." prohodila.

,,Hm..."

Ve 20:06

Někdo hází kamínky na okno. Otevřu ho a pár kamínků mi přistane ve vlasech.

,,Jej, promiň. Nepůjdeš ven?" zeptal se Ashton.

,,Jop, je mě nech se obléct."

Za pět minut už jsem uháněla po schodech našeho paneláku.

,,Ahoj."

,,Ahoj." řekl s úsměvem. Objal mě a a já jeho. Přisál se mi na rty a já začala spolupracovat.

,,Možná bychom mohli jít jinam, kdyby se mamka koukla z okna, co?" odlepila jsem se do něj. Vzal mě kolem pasu a vedl mě někam pryč.

,,Tak jsme tady." řekne a pustí mě.

,,Hřbitov? To mě tady chceš zabít a pohřbít nebo co?" zeptám se udiveně. On místo odpovědí zavrtí hlavou.

,,Tady jsou pohřbeni moji prarodičové. A já je sem chodím každý večer navštěvovat. Aby se tu necítili tak sami." Pohladím ho po zádech. Vejdeme dovnitř. Obejme mě  a znovu se přisaje na mé rty. Cítím jeho jazyk u mě v puse a začíná jazyková válka. Slyším šustění. Napřímím se a zaposlouchám se.

,,To je jen vítr." uklidňuje mě Ash.

,,Je bezvětří." odpálkuju ho. Obejme mě zezadu.

,,Snad se nebojíš." zašeptal mi do krku.

,,Vlastně docela jo. Kdo ještě ví o tom, že sem chodíš každou noc?"

,,Pokud vím, tak nikdo. Až na tebe." zamyslí se. Vyjdu před bránu, ale někdo mě popadne za pusu a někam táhne. Snažím se mluvit, ale začíná na mě působit chloroform. Usínám, usínám...

Probudím se někde v autě. Leknu se a napřímím se. S oddechnutím zjistím, že auto nejede a nade mnou se sklání Ash.

,,Jsi v pohodě?" ptá se starostlivě.

,,Snad jo... Co se stalo?"

,,Jeden tvůj neohrožený fanoušek tě uspal, ale zapomněl, že jsem tam já a tak jsem mu hravě ukázal, kdo je tady pánem."

,,Fanoušek?"

,,Hm... Asi tě má dost rád." řekně malinko smutně.

,,Kde jsme to přestali?" odvedu téma jinam.

,,Tady." přivlastní si moje rty a jeho ruka začíná objevovat svět. Když mě lehce zmáčkne do boku, zasměju se do polibku a prohnu se na druhou stranu. Jenže když začne mačkat obě strany není úniku.

,,Že nemáš jinýho, že ne?" ptá se laškovně.

,,Ne.. Nech toho, to lechtá!" směju se až mi slzy smíchu tečou proudem. Zabouchne dveře u auta a zamkne.

,,Co to děláš?" zeptám se.

,,Zamykám."

,,Proč?" zeptám se podezíravě.

,,Aby sem někdo nevlezl."

,,Co tu jako chceš dělat?"

,,Uvidíš."

Takže ahoj lidičkýýýýýýý :P. Kapitola narychlo, taky je to vidět. No, nic lepšího po ránu fakt nevypotím. Bohužel se s tím budete muset smířit. :D

karolka956 :)