Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

7.

Ve škole jsem se na něj ani nepodívala. Párkrát se se mnou snažil mluvit, ale já ho ignorovala.

,,Bože můj. Ty jseš ale chudinka! No tak jsem tě strčil do rybníku, no a co. Snad ses z toho nepo...!" vykřikl v poslední naději se mnou mluvit. Nakrknutě jsem se otočila na Ashe.

,,Ne, nejsem chudinka. To ty. Já jsem tě nezačala líbat a potom tě nestrčila do rybníku. To ty ses mohl po*rat z toho, že by nás viděli se líbat." vztyčila jsem prostředníček, zavřela skříňku a vypadla ze školy.

,,No tak, počkej přece." chytl mě za ruku. Vytrhla jsem mu ji.

,,Co se opovažuješ na mě sahat?! Už tě nechci ani vidět!" zakřičela jsem mu do obličeje. Divně se na mě podíval a nechal mě odejít. Kate mě vzala kolem ramen a odváděla do cukrárny.

,,Potřebuješ zahojit nervy. Na to pomáhá vanilková zmrzka." podržela mi židli v cukrárně. Asi zapomněla, že nesnáším vanilkovou. Objednala mi velký pohár plný vanilkové zmrzliny a já, ač s nechutí, se do něj pustila.

Když jsem dorazila domů, měla jsem divný pocit. Nechtělo se mi brečet, ale nebyl to ani tak úplně vztek. Něco mezi zuřivostí a pomstychtivostí. Zapípal mi mobil. Uživatel/ka Ash Middleton vám odeslal/a zprávu.

,,Bys chtěl, abych si ji přečetla, viď?!" řekla jsem na hlas. ,,Smůla chlapečku. Takovou radost ti neudělám." další zapípání. Další, další a další až jsem to nevydržela a koukla se.

Ash: Podívej se z okna.

Ash: Prosím. :(

Ash: Přece nemůžeš být uražená věčně. :/

Ash: Neignoruj mě. :((

Ash: Prosíííííííííím, otevři to okno :((((.

Otevřela jsem okno a vykoukla z něj ven.

,,Co chceš?!" nikdo tam nebyl. Jasný, další hloupej vtip. Už jsem ho chtěla zavřít, když jsem si všimlla papírku na parapetě. Jak se tam dostal?! Otevřela jsem ho.

Hele, moc se ti omlouvám. Prostě jsem nevěděl, co dělám. Měl jsem prostě strach. Miluju tě a nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle. Jestli mi aspoň částečně odpustíš a máš mě ještě trochu ráda, obejmi mě zítra ve škole. A teď běž otevřít dveře od domu. Ash <3

Rozklepal se mi spodní ret. Najednou jsem mu odpustila. Taky ho strašně moc miluju a nechtěla jsem ho takhle lehce ztratit. Hodila jsem si přes sebe mikinu a šla otevřít. Nikdo tam nebyl. Na zemi ležela krvavě rudá růže. Zvedla jsem ji. Na papírku stála jednodduchá věta:

For my love

Usmála jsem se a zalezla do pokoje. Těšila jsem se na zítřek.

Ahoooooj lidičkýýýýýýýý. :D Další kapitolka. Tak co, myslíte, že se usmíří? :3 Mě by teda růže usmířila ^^

karolka956 :P