Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

15.

,,Paní učitelko počkejte...!" zaječela jsem udýchaně přes celou chodbu. Učitelka se otočila. Vrazila jsem jí do ruky přihlášku.

,,Rachel... už nejsou volná místa... Je mi to líto..." S těmito slovy mi vrátila přihlášku.

,,A-Ale to není možné, jsem tu první!" do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Ještě včera pár dětí přišlo..." pohladila mě po vlasech. ,,Ale netruchli. Těch příležitostí ještě bude..." Rozbrečela jsem se naplno. Podala mi kapesník a poslala do třídy.

,,Tak co?" vrhla se na mě dychtivě Kate.

,,Už nejsou volný místa." rozklepal se mi dolní ret. Nevěděla, co na to má říct. Objala mě. ,,Všechno je proti mně!" plačtivě jsem vykřikla.

Po škole

,,Takže má drahá?" zeptal se Ashton kráčející vedle mě.

,,Nejsou volný místa..." odpověděla jsem zkroušeně.

,,Oh Rachie..."

,,Víš, že to nesnáším." odsekla jsem.

,,Co? Mě?"

,,Ne. Oslovení Rachie." nakrčila jsem obočí.

,,Tak promiiiiň." silně mě objal. ,,Pojď sem." zvedl mě ze země.

,,Pusť mě." řekla jsem otráveně. Smutně mě položil na zem. Hodil po mně ublíženým pohledem a odvrátil hlavu. ,,Já to tak nemyslela... Promiň..." krátce jsem ho objala.

,,Jaký máš heslo?" zeptal se, když jsem ho pustila.

,,Žádný.." odpověděla jsem nepřítomně. ,,Počkat, co?" vytřeštila jsem oči na Ashovu ruku svírající můj mobil. ,,Dej ho sem!" zavřeštěla jsem.

,,Počkej, vždyť ti někdo píše." zvedl ruku nad hlavu. ,,Píše ti Keira: Jedou tam i kluci z posledního ročníku z Midwoodský střední." obdivně pozvedl obočí. ,,Vy dračice jedete po Midwoodech jo? My vám jako nestačíme?" pousmál se. Zasmála jsem se.

,,Nečti si moje zprávy!" vyskakovala jsem, jenže moje kratoučká ruka nedosahovala délky té jeho.

,,Počkej, napsala znovu. Jé promiň, to mělo být Jessice. Hej to je kráva. Vždyť Rachel se Jessice vůbec nepodobá. Určitě ti to napsala schválně, blbka jedna." vyjádřil se neslušně o Keiře.

,,Vítej v klubu..." povzdechla jsem si. Keiru jsem opravdu nemusela. A potom, co mi napsala o klucích z Midwoodský, že tam jedou taky, jsem ji nesnášela ještě víc.

,,Blbko jedna." vyhláskoval a klikl na odeslat.

,,Děláš si ze mě srandu??" vykřikla jsem a konečně mu z ruky vytrhla mobil.

,,No co, napsal jsem jen to, co si oba myslíme už dlouho." podíval se na mě nechápavě.

,,Myslíš dvě minuty?" pozvedla jsem obočí.

,,Přesně tak." dvakrát za sebou vyzývavě pozvedl obě obočí.

,,Ty mi vždycky dokážeš zlepšit den." chabě jsem se usmála a přímo uprostřed chodníku si sedla na zem. Absolutně netuším proč. Prostě proto. Ash se na mě chvíli díval jako na debila, ale pak si ke mně přisedl.

,,Takhle si zkazím reputaci." zasmál se. Kolem nás procházeli udivení lidé. Každý někam pospíchal, domů za svou rodinou, do práce, nakoupit, vyzvednout dítě ze školky... Ani jeden člověk se nezastavil a nepodíval se kolem sebe. Zamračeně do sebe strkali, tlačili se, každý chtěl být všude první... Ten pohled mě velice zarmoutil. Na každým rohu někdo kouřil a bylo mu totálně šumák, že tam jsou lidi, kteří to dýchat nechtějí, kterým to vadí, děti, které by to dýchat neměly vůbec tam postávaly a potahovali z Chesterfieldek. Ani jeden člověk se nezastavil, nevytrhl mu to z ruky a netípl. Všichni kolem jen procházeli a dělali že to nevidí. Každý si myslí: Je to jejich věc, ale přece ví, že ty děti se vlastně zabíjí. Byli svědky zdlouhavé sebevraždy, která  může trvat i několik let, ale neudělají ani ň. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se Ash.