Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

8.

Vstoupila jsem do školní chodby. Na konci měl třídu Ash a já měla jasný cíl. Všude na chodbě se objímaly zamilované dvojice a já se usmívala. Přesně takhle jsme vypadali s Ashem snad každou noc. Ty šťastné úsměvy jsme ale místo po lidech házeli po nočních zvířátkách. Nadechla jsem se a zabrala za kliku. Všichni se na mě otočili. Ash pozvedl obě obočí. Kývla jsem hlavou, ať ke mně přijde. Sic trochu neochotně, ale došel ke mně.

,,Co chceš?!" syknul mi do ucha. Místo odpovědi jsem ho objala.

,,Děkuju.. odpouštím ti." zašeptala jsem. Odtáhnul se ode mě.

,,Co blbneš?!" zamračil se a nenápadně se podíval na spolužáky, jestli se náhodou nedívají. Všichni byli otočení a koukali, jak se to vyvine dál.

,,No vždyť jsi mi psal lísteček s tím, že jestli tě mám ještě aspoň trochu ráda, že tě mám ve škole obejmout." připomněla jsem mu. Nadzvedl obočí.

,,Cože jsem udělal?" nechápavě se na mě podíval.

,,Napsal mi lísteček a nechal mi růži přede dveřmi." Vytáhla jsem z kapsy lísteček. ,,Tenhle." ukázala jsem mu ho. Otevřel ho. Chvíli si ho četl.

,,Hele sorry ale tenhle lísteček vidím poprvý v životě." podivně se usmál. Někdo začal tleskat. Sarkasticky tleskat.

,,Naše milá Rachel na to skočila." začal se smát. Neotáčej se. Neotáčej. Se, tiskla jsem k sobě zuby. Zatínala jsem pěsti, ale stále jsem se neotáčela. ,,No tak Rachel, vtípek. Uklidni se." plácnul mě po prdeli a začal se smát. Nevydržela jsem to a popadla chlapečka za zápěstí.

,,Nesahej na mě." řekla jsem zkrz zuby. Strčila jsem ho tak silně až zády narazil do protější zdi. Chytla jsem ho pod krkem. ,,Semnou se nevtipkuje." zúžila jsem oči kopla ho kolenem do citlivého místa.

,,Haha. Měla ses vidět, jak si se mu vrhla kolem krku." pořád se smál. Ruply mi nervy. Shodila jsem ho na zem a ostatní se zatajeným dechem přihlíželi, co se bude dít dál.

,,Ty tvoje nevtipný vtipy si strč do prdele. Si hnusnej hajzl." každým slovem jsem mu třískla hlavou vo zem. Měl zakrvácenej obličej, ale nepřestával se smát.

,,Maniaku.." vykřikl smíchy. Chytla jsem ho za vlasy a chtěla ho silou udeřit o podlahu, ale někdo mě chytl okolo pasu a odtáhl mě od něj.

,,Co to sakra děláš Rachel?!" otočil si mě obličejem k sobě Ash. ,,Vždyť ho můžeš takhle zabít. Zbláznila ses?!" ječel na mě. Rozbrečela jsem se.

,,Já... já nechtěla. Ale on mě tak naštval." přiložil mou hlavu na jeho košili. Vodopády slz se mísili s tou hebkou látkou. Pevně mě objal. Přiběhla učitelka.

,,Co se stalo?" těkala očima mezí dětma. Pohled se jí zastavil na mě. Zvedli Jamese ze země a zavolali sanitku. A já tam pořád stála a smáčela svými slzami Ashtonovu košili.

,,Já se bojím.." zamumlala jsem do košile.

,,Nemáš čeho.." přišla mi Ashtonova odpověď.

Mé tělo mě přestalo poslouchat a odtrhlo se od Ashe. Přišla jsem k Jamesovi, kterému pomáhali záchranáři ven z budovy a prohodila:

,,Ty mi už nikdy nic neuděláš..." Zorničky se mi rozšířili. Vytáhla jsem propisku z kapsy a začala se s ní zuřivě kolem sebe ohánět.

,,Uklidni se!" začal na mě řvát Ash a vytrhl mi propisku z ruky. Skočila jsem po něm.

,,Dej. Mi. Tu.. Propisku." procedila jsem mezi  zuby a snažila se mu ji vytrhnout. A najednou jsem si uvědomila, co dělám. Sjela jsem mu ze zad a sedla si na zem. Hlavu jsem si dala do dlaní a začala usedavě brečet. Někdo mě za paži prudce vytáhnul na nohy. Podívala jsem se řediteli do očí a řekla: ,,Jsem blázen. Už... už se přestávám ovládat. Prosím, zabijte mě." prosebně jsem se mu zadívala hluboko do očí.

,,Pojď se mnou." řekl jen.

Ahooooj lidičkýýýýýýýý :3. Nečekaný zvrat! Takže na konec ho nepsal Ash, ale James! :O :D Co se stane dál? To nevím ani já :P nazdááááár :D

karolka956 :D