Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

29.

S bušícím srdcem jsem vešla a přejela všechny v místnosti pohledem. Jakmile mě zahlédli, začali se poťouchle usmívat. Roztřeseně jsem se posadila vedle Lea a vyčkávala na učitelku.

,,Takže vážení." tajemně se usmála a podívala se na všechny významným pohledem. ,,Jelikož nejspíš nikdo z vás není unavený, můžeme zahájit bojovku." Každému z nás podala smotaný svitek papíru a posadila se do koženého křesílka v rohu klubovny. ,,Máte deset minut na převlečení. Ten papír nerozmotávejte, je na zítra. Sejdeme se před hotelem."

,,Bojovka?! Nejsme na to trochu staří?" namítla Kate.

,,Možná." vyřkla jsem, ale v myšlenkách jsem došla k závěru, že by to mohla být sranda, nebo alespoň odreagování od pochybné skupiny na facebooku. Natáhla jsem si chlupaťoučkou mikinu a vyplížila se z pokoje do toho Leova. Popadl mou ruku a něžně ji políbil.

,,Co tu děláš, princezno? Sraz je přeci venku."

,,J-já mám strach...." přiznala jsem mu.

,,Z bojovky?" upřímně se rozesmál. ,,Myslel jsem, že už jsi dost stará na to, aby ses bála."

,,Ne, z toho ne... Já jen, že co bude potom až se Ashton odstěhuje? Až mě ten blbeček opustí?" zeptala jsem se nejistě.

,,Budeš mít pořád mě, ne?"

,,To jo, ale tobě přece jen tak nepodrazím nohy nebo nezměním heslo u mobilu..."

,,To se vyřeší potom, teď už hlavně pojď." Vystrkal mě z pokoje a tlačil směrem k východu.

,,Jsme tu všichni? Fajn. Tady jsou dveře, kterými projdete do sklepení," ukázala na dveře podél zdi, ,,a budete plnit různé úkoly. Cestu, kudy půjdete vám značí svíčky. Až je dokončíte, jeden z učitelů vás odvede zase sem. Rozumíme si?" Ozvalo se souhlasné zamručení. ,,První jde... Nicolas a Kerzie." vyvolala dvě jména. Nicolas otevřel postranní dvířka a oba zmizeli v černočerné tmě. Zavísknutí Kerzie a následné ticho. Občasné polekané zalapání po dechu Nicolase, ale Kerzie jsem už neslyšela. Nic se k nám zase připojil a zašeptal:

,,Kerzie někam zmizela, dávejte si pozor." Přejel mě významným pohledem a odešel do svojí svatyně.
,,Další... Celeron a Gemini." Vyzvala další dvojičku podle svého seznamu na cestu plnou strachu a bezmoci. Gemini tiše nakoukla a poté opatrně vešla s Celeronem za zády. Chvíli mezi námi panovalo napjaté ticho, které ale moc dlouho netrvalo. Gemini zaječela a Celeron něco zařval. Pak zase následovalo úzkostlivé ticho. S očima rozevřenýma hrůzou jsem poslouchala, jak vyvolává mé jméno a Paulovo. Galantně mi otevřel dveře a pokynul, abych vešla.

,,Ses zbláznil, ne? První nejdu." okamžitě jsem zavrtěla hlavou. Povzdechl si a zmizel mi v temnotě. ,,No tak, počkej přece na mě, Paule." máchla jsem rukou do prázdná.

,,Já jsem tady." houkl na mě z dáli. ,,Jo a dávej pozo-"

,,Aaaaa...!" Zaječela jsem, protože mě někdo chytil za pás a táhl někam pryč. ,,Hej, pusť mě!" Kopala jsem kolem sebe seč jsem mohla, ale nebylo mi to nic platné. Zavřel mě do nějakého vězení k ostatním děvčatům a ukázal rukou, abych si sedla. ,,Proč tu jsme?" Zeptala jsem se dost polekaně muže s černou ponožkou přes hlavu. Vyhrnul si ji do čela, abychom poznali, že je to náš učitel hudebky.

,,Budete - nebo spíš kluci budou - hrát jakoby takovou aukci. Vy si vylosujete nějaký obrázek s ovocem a kluci až sem přijdou, vyberou si taky obrázek a budou na něj přihazovat falešnými penězi, které právě na těch úkolech dostávají. Nebudou vědět, která máte který, takže to bude spravedlivé a v těch dvojicích budete hrát zítřejší hru. Jasné?" Stáhl si ponožku zase přes obličej a odešel pro další oběť, tentokrát pro Trinkel.

Ahooooj lidičkýýýýýýý :). Já se omlouvám, dva týdny je dlouhá doba, no já zapomněla že nějaký wattpad vůbec existuje, no, takže tak :'D.

karolka956 :D