Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

32.

Únavou jsem své tělo odhodila do trávy. Věděla jsem, že už nic nebude jako dřív, ale pořád ve mně plál ten maličkatý plamínek naděje, že jednou budeme tvořit tu slavnou dvojici, jak už se jednou v historii psalo.

Odpočinek se mi chýlil ke konci, zvedla jsem se a namířila si to k partičce kluků. Natáhla jsem ruku, že ji Ashovi položím na rameno, ale zase jsem rychle ucukla, jako bych se opařila. Jednu ruku už na rameni měl. Ta kráva Keira. Ta co mi psala, že sem pojedou i Midwoodi. Ta, které Ashton napsal, že je blbka.

,,Jak se máte, hoši?" zeptala se koketně. Zatnula jsem dlaně v pěst a ovládala se, abych tý holce nevytrhala všechny vlasy, co jí z tý kebule trčely do všech stran. Ty její blonďatý kudrliny co se jí tak roztomile vlní kolem uzoučkého obličeje. Ta její obrovská kukadla upírala na Ashovu hruď. Měla jsem chuť jí ty očiska vydloubnout a udělat si z nich náhrdelník jako výstrahu pro další čůzy, co by se mi snažily přebrat - sice už bývalého, ale kdo hledí na detaily - kluka.

,,Připrav se na další závod." Sykla jsem po něm a odvrátila zrak. Otráveně se na mě otočil a dál se věnoval Keiřinýmu výstřihu až ke kolenům. Opravdu už jsem přestala chápat jeho výkyvy nálad. Nejdřív mě líbá a pak mnou opovrhuje a zajímá ho holka, které před tím napsal, že je kráva. Jsem už fakt ztracená v jeho myšlenkových pochodech a začíná mě to štvát.

,,Heej, poslouchejte mě!" zakřičela na nás učitelka. když jsme se na ni otočili, spustila. ,,Další soutěž bude také o spolupráci. Doufám, že umíte morseovku." škodolibě se usmála, protože až moc dobře věděla, že jiná abeceda, než písmenková je nám úplně cizí. ,,Když tak budete mít v jídelně pomocný papírek. Budete luštit tajnou zprávu, díky níž pak najdete poklad. Sraz v herně. Za pět minut." dořekla a jednoduše odešla.

Neměla jsem co dělat, Kate se na mě vybodla, Ashton taky, Paul řešil se svojí dvojičkou, kdo umí líp morseovu abecedu, tak jsem odešla do herny. Vylidněná místnost mi přišla vhod, mohla jsem dát volný průchod myšlenkám. Co budu dělat, až umřu? Tahle myšlenka mě zarazila ještě víc do křesla. Okamžitě mi stáhla koutky úst k zemi a zalila mě depresivní náladou. Co se stane, až nám dojdou neobnovitelné suroviny, jako je voda, ropa...? Další otázka, co mi vrazila facku. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Depka se po mě sápala a snažila se mi jejími dlouhými nehty podříznout hrdlo. Ve chvíli, kdy mě už měla skoro ve své moci, vtrhla dovnitř partička rozdováděných kluků, kteří zlo jménem deprese roztrhali a odhodili někam daleko ode mě.

,,Prý to nikomu nemáme říkat, ale dneska se bude spát pod širákem." Prozradil mi rebelsky jeden z nich. ,,Připrav se na upíry, pusinko." Našpulil na mě pusu a dělal nechutné zvuky podobné mlaskání k pobavení obecenstva. Protočila jsem oči a odstrčila ho od sebe. Ohromná legrace, pomyslela jsem si. Dveře se rozletěly a dovnitř nakráčely davy zbylých lidí.

,,Někteří z vás si připraví mozečky. Budou je potřebovat." prohlásila tajemně Baarimorová a lišácky se na nás usmála.

Ahoooj lidičkýýýýýýý :D. Překonala jsem se a vydala část po osmi dnech!! To chce potlesk!! Jinak vám moc děkuju za psychickou podporu, kterou mi poskytujete :). Hodně to pro mě znamená, díky :).

karolka956 :)