Přes den nepřátelé, v noci zamilovaní

28.

Když jsem uprostřed noci vylezla z postele, už tehdy mi přišlo něco divného, jiného. Potichu jsem otevřela neuvěřitelně vrzající dveře a naskytl se mi pohled na pokreslené zrcadlo. Neobnovíme naši 'hru'? Jediná otázka, která mě dokázala maximálně rozhodit. Neřeknu vám důvod, jelikož sama ho neznám. Nepřítomně jsem hleděla na rudá písmena, dokud mi na rameno nedopadla mužská ruka.

,,Co říkáš?" Zeptal se a hodil mi do obličeje koláč.

,,Heej." vykřikla jsem unaveně. Skočila jsem mu po noze a nechala se táhnout po celém pokoji.

,,Slez. Ze. Mě." Snažil se mě setřást, ale jaksi neúspěšně. Až když dopajdal ke dveřím, milosrdně jsem ho pustila. Odplazila jsem se do koupelny umýt zbytky koláče, které jsem nedokázala utřít do Ashovy nohavice. Osušila jsem si ruce do ručníku a strhla s sebou věšák. Řeknu vám, nikdy, nikdy neříkejte, že už to nemůže být horší, protože může. Tu chybu jsem udělala, když jsem si brala z poličky bonbon a špatně připevněné prkno mi spadlo na prsty u nohou.

Popadla jsem mobil do ruky a najela na messenger, protože mi začal vibrovat jako o život. Všimla jsem si nové skupiny, co založili moji spolužáci. Jmenovala se Všichni, kdo nenávidí Rachel. Moje srdce se rozběhlo na tisíc metrů za sekundu a zrychlil se mi dech. Rozklikla jsem skupinu a se zatajeným dechem jsem vyjela až na začátek skupiny a začala si číst jednu urážku po druhé. Zprávy typu Je to příšerná kráva, nejradši bych ji nalil do krku bělidlo, aby už konečně chcípla, patřily k těm nejmírnějším. Četla jsem dál a dál, i když jsem chtěla přestat. Všech tisíc příspěvků jsem chtěla smazat, chtěla jsem ten mobil prohodit oknem, chtěla jsem všechny spolužáky zabít, ale nemohla jsem. Nedokázala jsem přimět svůj palec, aby klikl na odejít ze skupiny. Místo toho jel stále dolů a dolů a nutil mě to číst. Nejhorší na tom ale bylo, že Ash Middleton byl členem. Celou dobu jsem se bála, že narazím na příspěvek od něj. S bušícím srdcem jsem to zvládla asi do poloviny zpráv, ale pak jsem odhodila mobil do rohu, protože ještě dalších pár sekund a zhroutila bych se.

Zbytek noci jsem se zabývala tím, koho jak zabiju. Ashe jsem naplánovala v létě potřít celého medem a nechat napospas hmyzu. A když už by byl na pokraji smrti, vyřízla bych mu srdce, schovala ho do nádoby s vodou a postavila si ji na stůl jako trofej. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a nechala volně utíkat slzy po mých tvářích.

,,Rachie vstávej, vstávej." třásla se mnou Kateline. ,,Je půlnoční sraz v klubovně." Odůvodnila její brzký budíček.

,,Kašlu na vás!" vykřikla jsem a uchytila deku ještě pevněji.

,,Nebuď protivná Raqueline a vylez z té postele!" naštvaně popadla přikrývku a stáhla ji i se mnou na studenou podlahu. Popadla mě za paži a vytáhla do stoje. ,,A teď tomu prostě budeš čelit ať chceš nebo ne, protože jim přece neukážeš, jak moc tě to zasáhlo! Takže se seber a padej na chodbu!" nesmlouvavě mě postrkovala ke dveřím.

,,Jak moje máma." zamumlala jsem potichu.

,,Cože?! Já ti tady pomáhám a ty mě přirovnáš k tvojí mámě?!?" rozzlobila se a vypadalo to, že mě co nejdřív přetáhne něčím po hlavě.

Před vchodem jsem se zarazila a odmítala jít dovnitř za ostatními. Už pár hodin jsem k nim chovala silné antipatie a nehodlala jsem se k nim přiblížit blíž než na deset metrů. ,,Tak už pojď!" pobídla mě. Váhala jsem, ale když jsem zevnitř uslyšela Leův hlas, rozrazila jsem dveře a vešla do místnosti.

Ahoooj lidičkýýýýýýý :). Je tu další část o něco víc, snad se líbila :P.

karolka956 :)