Alfa, Beta, Omega

1. kapitola

Miliony let od vyřčení proroctví uplynuly. Na dívku zrozenou z popela se dávno zapomnělo. Příběhy s ní dávno zmizely. Celému světu vládne už několik milionů let ten stejný král. Král jménem Niklaus. Král, jenž má rád ženy a víno. Král, který se nikdy nestaral o důsledky své záliby. Kdyby si dával větší pozor... Dne 17. prosince se narodila, jedné z jeho bývalých přítelkyň, dvojčátka. Dívka a chlapec. Ráno však, dům jejich lehl pod požárem. Jediné, co se z popela podařilo zachránit byly dvě novorozené děti. Katherine a Adrian. Sestra jejich zemřelé matky se nebohých dětí ujala. Uplynulo mnoho let a děti vyrostly. Snad jedinou věcí, jenž je lišila byla, že Adrian se od svých tří let měnil v mocného pantera, nebo pantherodlaka chcete-li. Během doby, kdy měly chodit na základní školu, studovaly doma. Na střední už nastoupily na veřejnou školu.

Pohled Katherine

Moje natěšená mysl tančila. Tohle bude začátek něčeho nového. Bratrovi se nápad s veřejnou střední školou moc nelíbí. Pořád mě sleduje, už od mala, jako by čekal neustálé nebezpečí. I teď se drží u mě a očima těká po okolí. Pomalu jsme se blížili k budově školy. Cítila jsem, jak se bratr s každým krokem víc napíná. Jemně se dotknu jeho paže. ,,Uklidni se, nemůžeme se věčně schovávat. Zeptej se toho zvířete v sobě," zašeptám tiše a věnuju mu sladký, povzbudivý úsměv. ,,Už jsem v klidu, ale stejně se mi to nelíbí," odpověděl a pevně se na mě podíval. 

Vstoupili jsme do třídy plné našich nových spolužáků. Jediná volná místa byla ve třetí řadě u okna. Posadili jsme se s Andym vedle sebe. Většina studentů se tvářila znuděně při předčítání ze školního řádu, ale pro nás to bylo něco naprosto neobvyklého. Poté nám přidělili číslo skříňky a mohli jsme jít domů. Před školou jsem zahlédla blond kluka s modrýma očima. On si mě ale nevšiml. Kopal do kamínků pod jeho nohama a blond vlasy mu spadaly do čela. Na sobě měl bílé tílko, černou koženou bundu a džínsy. Ušli jsme pár bloků a Andy najednou řekl: ,,Hele počkej tu, musím si dojít něco koupit." Vzápětí zmizel.Postávala jsem u zdi obchodu, když tu najednou se objevila skupinka kluků a světe div se byl tam i ten kluk od školy. Podíval se mi do očí. Najednou mě zaplavil chlad. Jako by mi viděl až do duše. Jako by během vteřiny znal každé mé tajemství. Vypadal jako by se klaněl před královnou. V ten okamžik jsem na něj ztratila výhled, protože ho zakryla ta parta kluků. Zvedli ho ze země a odvedli ho pryč.