Alfa, Beta, Omega

4.kapitola

Pohled Alexandera

Čekal jsem na ni tak dlouho, přesněji řečeno vlk ve mě na ni čekal. Když jsem se jí podíval do očí, úplně jsem oněměl. Konečně jsem na vlastní kůži pocítil, to, o čem jsem jen slýchal a snil. Ona je ta nejkrásnější na světě. Mé srdce začlo být v rytmu jejího. Ona smí žádat naprosto cokoliv a já ji to vyplním. ,,Otrok, její otrok... Jednou pro vždy, co se vám na tom líbí?" ozval se hlas v mé hlavě. ,,Sklapni, Christiane!" poslal jsem mu naoplátku nevlídnou myšlenku a svou představu jak mu lámu kosti...  ,,Dost oba dva!" zaduněl nám v hlavě hlas Alfy, Dereka. Nohy se mi podlomily pod tíhou rozkazu. Zavrčel jsem, oklepal jsem se a doběhl zpět své místo. Najednou zafoukal vítr. Tušil jsem to dřív než jsem zachytil její pach. Jenže v tu chvíli už celá smečka věděla o koho jde. ,,Ne! Ještě ne!"vyslal jsem žadonící myšlenku k Alfě. Ten ji rázně odmítl. Chtěl jsem ji varovat, musel jsem ji varovat. Přidal jsem na tempu a na mýtinu doběhl první. Samozřejmě pohled na ni mě omráčil, na chvíli jsem zapomněl proč jsem přišel. Vzpomněl jsem si až v momentě, kdy se objevil zbytek smečky. Derek začal vrčet. Nechápal jsem proč, dokud se z druhé strany mýtiny neozvalo cizí vrčení. Než jsem stihl zareagovat tyčil se proti nám obrovský panter. Na pokyn alfy Mike a Justin pantera odlákali do lesa. Pak jsem viděl jak zavrávorala, v ten moment už jsem byl v pohybu. Proměnil jsem se zpět do lidské podoby a chytil ji těsně předtím, než se její hlava udeřila o zem. V momentě u nás byl i zbytek smečky ve svých lidských podobách. Opatrně jsem ji vzal do náruče. ,,Vezmu jí k sobě. Dám na ni pozor," oznámil jsem Derekovi. ,,Jdeme všichni,"odpověděl Derek. 

Položil jsem ji na gauč, pod hlavu jsem jí dal polštář a přikryl ji dekou. Hlavně aby byla v pořádku... Posadil jsem na opěradlo u její hlavy abych slyšel její dech a tep srdce. ,,Proč se neprobírá?" zeptal jsem se Dereka. ,,Dej jí čas, její mysl se brání tomu šoku. Vzbudí se až bude připravená," odvětil s klidem Derek a odešel do kuchyně. Po pár minutách se tep jejího srdce změnil a ona pohnula hlavou. Okamžitě jsem k ní klesl na kolena. Za klesnul jsem její oči do těch svých. Rukou jsem jí přejel po tváři: ,,Jak ti je? Nebolí tě něco?" zeptal jsem se, ačkoliv odpověď jsem znal. Odpověděla zavrtěním hlavy. ,,Co se stalo?" zeptala se. Nečekaný chrapot mé uši, stále ještě vyladěné na nižší hlasitost, dost ohlušil. Okamžitě jsem se natáhl pro sklenici pomerančového džusu na stole a podal jí ho. Stručně jsem jí sdělil co se stalo. Pak mě ale naprosto zaskočila. ,,Ty jsi ten bílej vlk!" vyhrkla. Dost mě zaskočilo jak rychle si to dala dohromady. Z kuchyně jsem zaslechl tlumený smích Tylera a následnou ránu jak mu někdo dal pohlavek. ,,Co? Jak?" cítil jsem jak mi z obličeje mizí barva. Vysvětlila mi, že mě poznala podle očí a díky jejímu malému přeřeknutí mi bylo jasné, kdo byl její panteří ochránce. Proto vzala fakt, že se měním ve vlka s ledovým klidem. Poté mi taktně připomněla, že jsem se stále nepředstavil. ,,Jsem Alex."řekl jsem. ,,Já jsem..."okamžitě jsem ji přerušil. ,,Vím kdo jsi." Slabě jsem se usmál. ,,Můžeš vstát?" zeptal jsem se. Zvedla se. Trochu moc rychle, díky tomu zavrávorala a už podruhé během jednoho dne skončila v mé náruči. ,,Promiň," špitla s ruměncem ve tvářích. ,,To nic, radši pomalu," pomohl jsem jí znovu nabrat rovnováhu. I když už pevně stála, stále jsem měl ruce připravené ji kdykoliv zachytit. Najednou do obýváku vlezl zbytek smečky, samozřejmě v lidských podobách. Vycítil jsem co se bude dít. ,,Možná by ses měla zase posadit. To co ti chtějí říct by tě mohlo znovu položit," navrhl jsem jemně.

Na obrázku máte Alexe a Katherine.