Alfa, Beta, Omega

6. kapitola

Třetí osoba, Daleko předaleko...

,,Už jsi prohrál, můj králi." řekla dívka s krvavě rudými vlasy. ,,Cože? Jak to myslíš?" zeptal se Niklaus. ,,Dívka z popela začala naplňovat svůj osud!" odpověděla s ledovým klidem a dál si lakovala nehty. ,,Co? To není možné! Říkala jsi, že její schopnosti budou pramenit z těch mých, že tam bude nějaké pouto..." začal se Niklaus hádat. ,,Má věštba se plní do puntíku, můj pane," ušklíbla se. ,,Prozraď mi její jméno! Kde ji najdu? Moc dlouho už žít nebude!" Zahřměl vztekle až se palác otřásl. ,,Hledej sám sebe a najdeš ji. Začni počátkem života..."

Niklaus

Zmizela, už zas. Abych si všechno dělal sám. Zamyslel jsem se. Začni počátkem života... To jako mého? Za pokus nic nedám. S těmi myšlenkami jsem se přemístil do Beacon Hills. S tlumeným prásknutím jsem se objevil v Beacon Hills. V místě, kde jsem se narodil. Rozhlédl jsem se. Přímo přede mnou byl dům, který jsem před patnácti lety daroval Michelle. Z mého domu zbyl jen popel a trosky. Dívka zrozená z popela, poutem jaké zatím nechápu... To jako, že se narodila v tomhle domě? Otočil jsem se k troskám zády. Pár metrů vpravo stála Střední škola v Beacon Hills. Náhle z ní začalo vycházet spoustu teenagerů. Nijak mě nezajímali, však najedou ke mně zavanul pach vlkodlaků. To už jsou i tady? Začal jsem očima pátrat v davu studentů s cílem vlkodlaka najít. Netrvalo to moc dlouho. Ale nebyl jen jeden, byla jich celá smečka a kolem většiny z nich se motaly lidské dívky. Pohled mi padl na lidskou dívku s hnědými vlasy. Měla rysy Michelle. Pak jsem zahlídl chlapce, byl jí podobný. V jeho rysech jsem toho viděl víc než Michelle. Poznal jsem sebe! To přece není možné... Jak by ty děti mohly mít moje rysy? Kolik jim je? Musím to vědět přesně... Počkal jsem, když procházela jejich parta okolo zvolal jsem: ,,Mohli byste mi ukázat cestu?" V hlavě jsem si rychle našel náhodné místo. Ochotně pomohli a pak jsem se zeptal: ,,Kolik vám je?" Odpověděla mi dívka. ,,15. Omluvte mě musím už jít," odpověděla a doběhla svou partu. Náhle se mi udělalo těžko. Patnáct let od doby, co jsem vyhnal Michelle... Mají moje rysy. Náhle mi to došlo. Pouto, které jsem nikdy nepochopil... Pouto rodičů s dětmi.

Omlouvám se, že je tak krátká ale takhle se mi to hodí...