I'll protect you [FINISHED]

Být tebou, nechal bych toho...

Frisk P.O.V

Konečně domů, pomyslela jsem si. Sans mě vyzvedl u školy a teď jsme šli pěšky domů. Procházeli jsme mezi rodinnými domky, které patří příšerkám z UnderGroundu. Bylo to malé předměstí, vyhrazené jen pro nás. Někteří lidé nechtěli, aby se příšerky nastěhovali do bytů v centru města a tak nám starosta vyhradil toto malé předměstí. Podle mě je to tak lepší, protože... dokážete si představit stydlivou Alphys nebo Napstablooka v centru města? Já tedy ne...
Akorát škola pro děti nešla nijak jinak vyřešit, než že děti z UnderGroundu budou chodit do lidské školy. Malé děti neměly problém přijmout dětské příšerky. Nejvíce oblíbený ve škole je asi Monster Kid, protože obdivuje dětské hračky, hry, které děti hrají o přestávkách atd.. a obdiv to mají děti rády.
Upřímně... setkání lidí a příšerek jsem si představovala mnohem horší. Přece jenom...byli to právě lidé, kdo zavřeli příšerky do UnderGroundu. Ale to je minulost....

Teď je mi 15, chodím do deváté třídy a žiju společně s Toriel, Sansem a Papyrem (já newim jak se to skloňuje!! 😲😲 Nesnáším českou výslovnost😛😛)
Toriel beru jako svoji mamku, ale také je to moje učitelka.
Papyrus je jako můj bratr, občas ale nevím, jestli starší nebo mladší.
No a Sans? S tím je to trochu složitější..(ne tímhle stylem!!)
Sanse beru jako staršího bratra, ale i jako otce, kterého jsem neměla...
Ale jinak jsou všichni stejní...
Toriel se stala učitelkou. Sans pracuje ve stánku s novinami. (Sans se rozhodl pracovat! ooo!) Papyrus se stará o barák. Asgore je školním zahradníkem. Alphys pracuje ve výzkumném centru pod městem. Undyne vyučuje tělocvik. Mettaton ma svoji show v televizi.

A...ještě je tu Flowey...
Nikdo, kromě mě a něho neví, že je to Torielin a Asgorův syn, Asriel. Nechce, aby to někdo věděl a já to respektuji...

Najednou mi Sans zaluskal před obličejem. Trhla jsem sebou a se zvednutým obočím jsem se na něj podívala. ,,Posloucháš mě vůbec?!" zeptal se mě. ,,Ehmm.. jo," počkat, on něco říkal??
,,Co si říkal??" Udělal facepalm. Ale smál se. Začal se mi tlemit. Nejdříve jsem na něj koukala jako na blázna, ale potom jsem se taky rozesmála.

Když jsme se dosmáli, na Sansově obličeji se objevil vážný výraz. ,,Co se děje?" zeptala jsem se ho. Přišel ke mě a dal mi ruku kolem ramen. Je to zajímavé, ale i když je to kostlivec, tak z něj vyzařuje příjemné teplo. Dovedl mě k jedné z nejbližších laviček a posadili jsme se.

Odněkaď vytáhl noviny a ukázal mi titulní stranu. Když moje oči našli to, co mi ukazoval, na okamžik se mi zastavilo srdce. Titulek hlásal:

DNES RÁNO SE STALA DALŠÍ VRAŽDA. OBĚTÍ BYL OBČAN, KTERÝ PATŘÍ MEZI PŘÍŠERY Z UNDERGROUNDU! ZABÍJÍ VRAH BEZ ROZMYSLU, NEBO JE V TOM NĚCO VÍC?

Dál jsem nečetla, protože se mi udělalo špatně od žaludku. To už je za tenhle měsíc čtvrtá vražda.

Sans se na mě podíval a asi si všiml, že mi není zrovna nejlíp. Usoudil, že by bylo nejlepší použít zkratku. Ale...známe jeho zkratky, že jo. Když už mě držel za ruku a chtěl lusknou, tak jsem ho zastavila. ,,Žádná zkratka nebude. Po těch tvých zkratkách mám vždycky závratě na rok dopředu." myslela jsem to vážně, ale usmívala jsem se. ,,Navíc...je dneska hezky, ne?" Přikývl a stále mě držel a ruku. Nebylo to nepříjemné. Podívala jsem se mu do obličeje a když se náš pohled střetnul, tak se nervózně zasmál. ,,Hehe...co takhle..už jít domů. Toriel bude mít starosti..." Začal se červenat. Jak je roztomilý, když se červená..

Ale na co to zas myslím. Vždyť je mu už 25. No nic...to se mnou začínají cloumat hormony...XD

Šli jsme lehkým krokem a stále jsme se drželi za ruce. Najednou mi ale Sans ruku pustil a dal si obě ruce do kapes. Zastavil se. Povzdechla jsem si a šla k němu. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se.

Chvíli přemášlel, než mi odpověděl. ,,Abych byl upřímnej, tak jo..děje." Mlčela jsem, Tak pokračoval. ,,Mám strach. Bojím se toho, co příjde, protože...já ani nevím proč. Tím chci říct...Přestaň po tom pátrat, dobře?"

Povzdechla jsem si. ,,Nemůžu. Já prostě jen chci dostat toho parchanta pod zámek, aby příšerky nemuseli umírat, chápeš?" Při slově parchant se Sans zarazil. Ano...mám trochu jinačí slovník než před sedmi lety. Ale to teď neřešme.

Sans se mi podíval do obličeje a bílé tečky v jeho očích zmizeli a nahradila je temnota a prázdnota. ,,B ý t t e b o u , t a k t o h o n e c h á m . . . n e b o t ě d o n u t í m . . ."

Ty černé oči mě vždycky děsily, ale ne tak jako změna jeho hlasu.

Najednou se mu oči změnili do normálu a tlemil se jak blbec. Proč já na to vždycky naletím? Když jsme došli domů, Sans mi otevřel dveře a já mohla vstoupit.

Když se Sansovi chce, dokáže se chovat vcelku i normálně. :)

Stranger P.O.V

Tak konečně vím, kde bydlí. Mám pro ni přichystané překvápko a pro ty její zrůdné kámoše taky.

HAHAHHAAAHHAHAH. Bože...svůj ďábelský smích si budu muset natrénovat.

Vzal jsem do ruky větší zápisník. V něm mám zapsané shopnosti, přednosti, ale naopak i slabosti těch jejích kamarádíčků. Jak těch dvou blbejch kostlivců, těch kozích věcí, ještěrky, ryby a toho namyšleného robota.

Ale na toho kostlivce v modrý mikině si budu muset dát pozor...vypadá silnější než je...

Spravedlnost bude MÁ......!!!!!