I'll protect you [FINISHED]

Všechno bude dobrý...

Ooo sorry guys za opožděnou kapitolu, ale bohužel jsem toho měla moc...
Takže si užijte kapitolu a těším se na vás u další!!! 😎😂😝

Sans P.O.V

,,Tori...prosimtě uklidni se... určitě je v pohodě..."
Sám jsem tomu ale nevěřil. Už jsou to čtyři hodiny a Frisk stále nepřišla domů. Na hodinách odbila půlnoc. Chytl jsem Tori za ruce a odvedl jsem ji ke gauči. Posadila se a obličej si dala do dlaní.
Slyšel jsem jak brečí.
Jak já nesnáším, když Tori brečí...
Sedl jsem si vedle ní a vzal si její ruce do svých.
,, Už nebreč... Půjdu se po ní podívat a slibuju..." Už zase něco slibuju! ,,Slibuju, že ji najdu..."
Malinko se pousmála a kývla.
,,Doufám, že je v pořádku..."
To já taky... pomyslel jsem si.
Vstal jsem, oblík si mikinu a vyšel jsem ven.
Od Tori jsem slyšel, že Frisk šla k Hannah, tak jsem se vydal rovnou k jejímu domu.
Šel jsem rychlým krokem a nakonec jsem došel k Hannah před dům.
Povzdech jsem si. Její rodiče jsou strašný megery.
S navíc je půlnoc a v oknech je zhasnuto.
Jiná možnost není. Musím Frisk najít.
Zazvonil jsem na zvonek. V horním okně se rozsvítilo a za chvíli jsem slyšel nevrlé bručení.
Otevřeli se dveře a ve dveřích stál Frank, otec Hannah.
,,Urg! Co TY tady děláš?!" Zeptal se mě.
,,Taky tě rád vidím. Jenom jsem vám přišel vypít všechen kečup, co máte." Řekl jsem ubohý vtip.
Pak jsem si ale unaveně povzdech.
,,Frisk se ztratila..." Řekl jsem narovinu.
Najednou Frank vypadal vyděšeně. Asi ho to překvapilo.
,,Co? Jak?"
,,Proto jsem tady...V kolik odešla Frisk od vás?" John se zamyslel.
,,Asi o půl osmé. Potom šla rovnou domů." Kývl jsem. Potom mi najednou John položil ruku na rameno. Podíval jsem se mu do očí. ,,Najde se, neboj..." Řekl mi. Kývl jsem a pousmál se. Rozloučili jsme se. Choval se nějak podezřele mile. Ještě aby to potom nějak využil proti nám, nebo proti Frisk.
Byl jsem tak unavený...ale teď nesmím usnout. Kvůli Frisk teď nebudu líná kostra.

Od domu Hannah jsem šel tou samou cestou zpátky a pak mi pohled ulpěl na něčem, co se válelo na zemi.
Jsem si jistý, že to tam nebylo.
Došel jsem k tomu a když jsem si uvědomil, co to je,
zarazil jsem se.
Frisčina taška!
Sebral jsem ji že země.
Co se tady sakra stalo?
To kdybych věděl. Pak mě to napadlo! Sakra! Proč mě to napadlo až teď?!
Zavřel jsem oči a soustředil se. Když jsem oči otevřel, svítilo mi levé oko. To je sakra dobrej pomocník.
V duchu jsem se zaměřil na Frisk a najednou se přede mnou začala tvořit modročervená ,,mlha", která vedla pryč z předměstí

Kde sakra si? Pomyslel jsem si. Ale jedno jsem věděl ... Musím se tam dostat co nejrychleji.
Pěšky jsem následoval tu cestičku.
To je moc pomalý... řekl jsem si, když jsem došel na konec ulice.
I když se můžu přemisťovat na krátké vzdálenosti, určitě to bude rychlejší, než jít po svých.
Přemisťoval jsem se asi po 50-ti metrech a za necelou hodinu jsem se ocit před zchátralým domem. Taak tady si...
Pomalu jsem vešel do baráku a dával si pozor na záda.
Cestička mě zavedla ke dveřím, které byly zamčené železným zámkem.
,,Frisk? Frisk! Si tam?" Zavolal jsem, ale nedostala se mi žádná odpověď.

Přes zamčené dveře jsem ale slyšel, že tam někdo brečí. A hádejte co... Ten hlas patřil Frisk!

Už jsem byl vyčerpaný na to, abych se přemýstil za dveře a tak jsem jednoduše základním útokem rozrazil zámek a otevřel jsem dveře. Chvíli jsem se rozhlížel, než jsem si všiml zhroucené hromádky lidského neštěstí, které mi říkáme Frisk.

Rychle jsem za ní běžel a klekl si vedle ní. V rychlosti jsem si sundal mikinu a přehodil ji přes ni. Přijala ji, ale ani se na mě nepodívala.

,,Hej Frisk...To sem já, Sans..." Potom zvedla hlavu a já se jí mohl podívat do očí. Měla je zarudlé od pláče. Pohladil jsem ji po spánku, ale když sykla bolestí, zarazil jsem se.

Nepromluvila ani slovo. Tak jsem jí opatrně dal jednu ruku pod kolena a druhou si ji přidržoval. Na ruce mi ulpěla krev, kterou měla na stehnech. Když jsem se ji dotkl, na okamžik ztuhla, ale po chvíli se uvolnila. Zvedl jsem si jí do náručí. Zaskuhrala a tak jsem ji nesl velmi opatrně.

Musím ji dostat co nejrychleji domů. Nevím, co všechno ji udělal. Ale pěšky se tam dostanu tak za dvě hodiny.
Unaveně jsem si povzdechl. No...nedá se nic dělat. Snad se nic nestane.
V mysli jsem si představil Frisčin pokoj a na ten jsem se zaměřil.
Zhluboka jsem se nadechl.

Objevili jsme se někde napříč prostoru a času. Pomalu jsem postupoval. Klepaly se mi nohy a Frisk si toho asi všimla.
,,S-Sansi?? Je ti dobře?" Konečně promluvila. Měla malinko chraplavý hlas, ale byl stále její.
,J-jo jsem v-v pohodě..." Hlas se mi třásl. Ale už jsme tam skoro byli. ,,Kdo ti...to *huff* udělal?" Zeptal jsem se.
Najednou mi zaťala ruce do trička a začala se klepat.
Horké slzy mi na tričku nechávaly zašedlé flíčky.
,,B-B-Byl t-to ten...ten..." Nemusela to doříkávat. Hned jsem pochopil.

Uvnitř jsem vřel vzteky, ale na obličeji jsem měl kamenný výraz.
Dal jsem Frisk pusu na čelo. ,,Neboj...už to bude dobrý..." Zašeptal jsem, abych ji utěšil.

Už jsem viděl ,,okno" s výhledem do Frisčina pokoje. Vlezl jsem do něj. S modrým zábleskem jsme se objevili před postelí a upřímně... ještě že tam byla. Podlomila se mi kolena a musel jsem se přidržet hrany postele.
Ale stejně jsem ji pevně držel. Pomalu jsem ji položil na postel a přikryl ji ještě dekou.
Pohladil jsem ji po vlasech.
,, Všechno už bude dobrý..." Zašeptal jsem.

Potichu jsem vyšel z jejího pokoje a urychleně odešel za Tori.
Seděla v křesle a už spala. Alespoň na chvíli usnula.
,,Hej, Tori...vzbuď se..." a jemně jsem ji zatřásl ramenem.
Najednou vyskočila z křesla tak rychle, že mě schodila na zem. V těhlech chvílích nemám rád svůj tvrdej zadek. ,,Co?! Já nespím! Uhh...Sansi? Co děláš na zemi?" Radši jsem nic neříkal a dál jsem seděl na zemi. ,,Chtěl jsem ti jenom říct, že máš jít k Frisk do pokoje...máš tam překvápko..."
Zmateně se na mě podívala, ale poslechla.

Když jsem vstal a oprášil se od neviditelného prachu, přiběhla Tori, silně mě že zadu drapla a zvedla mě že země. Začala se mnou točit ve vzduchu až se mi udělalo trochu špatně. Pak mě otočila obličejem k sobě.
V jejich fialových očích byla vidět upřímná radost s vděk.

,,Ty jsi úplně úžasný!! Ani neumím vyjádřit svůj vděk za to, že si ji našel." A dala mi pusu na čelo. Začal jsem se červenat.
,,Hej...to je snad samozřejmý, ne?? Ty víš, že bych ji šel hledat klidně až na konec světa..."
Chvíli jsme tam stáli mlčky, než jsem promluvil. ,,Ehmm... mohla bys mě dát dolů? Je mi to divný...hehe." S uchechtnutím mě položila na zem.

,,Já se půjdu podívat na Frisk, abych zjistila, jak na tom je. Dojdeš jí prosím udělat čaj?" Mírně jsem kývl. Když jsem byl skoro v kuchyni tak na mě ještě zavolala: ,,Ten v té modré krabičce! Je dobrý na usínání!"
Ano mami... hlavně zbuď Papyruse... Pomyslel jsem si ironicky.

Ani nevím, jak Papyrus usnul, protože si o Frisk dělal starosti. Snaží se být užitečný, ale občas je to jen na škodu.
Musíme mu to ale zítra říct. Není už malý, tak mu to stručně vysvětlím.

Když jsem dodělal ten čaj, sedl jsem si na židli k jídelnímu stolu. Podepřel jsem si hlavu a přemýšlel.
Ten za to zaplatí! Až ho najdu, tak ho zkopu do kulatý krychle...jen ať se těší...až se mi dostane do rukou...

Potom mi hlava s dutým žuchnutím spadla na stůl.
Natvrdo jsem usnul.

Neboj se... Všechno už bude dobrý...