I'll protect you [FINISHED]

Únos

[další den ve škole]

Frisk P.OV.

,,Ahoj, nepomohla by si mi prosím s úkolem??" Zeptala se mě Hannah, moje spolužačka.
S úsměvem jsem ji odpověděla: ,,Jo klidně... chceš se dneska stavit??" Nervózně se podrbala ve vlasech. ,,To radši ne...Máma by mě k vám asi nepustila, ale přijď v šest k nám, dobře?" Přikývla jsem.
Zazvonilo na hodinu. Teď máme matematiku. Matematika mi nikdy nešla. Ještě že mám doma toho chytrého kostlivce.  Jinak bych asi propadla.
Naše učitelka je ale v pohodě a když jsem ji jednou ukázala domácí úkol s postupem, který mi Sans vysvětlil a já ho chápala, nic neříkala.
O matice jsem si pečlivě zapisovala.
A když zazvonilo na přestávku, zajásala jsem. Všichni se na mě koukali jak na blázna, ale já to neřeším. Hannah je jediná, která se se mnou baví. Je to dobrá kamarádka. Ale když jsem ji představila Sansovi, tak se mu změnili oči na černé a Hannah se příšerně lekla.
Od té doby k nám domů nešla.

[Doma]

,,Už jsem doma!" Zakřičela jsem, když jsem vešla dovnitř. Odpověděl mi Papyrus. ,,AHOJ ČLOVĚKU!! TEDA FRISK... MÁŠ HLAD? DOUFÁM, ŽE JO, PROTOŽE JSEM ZROVNA UVAŘIL!" Ano, měla jsem hlad a tak jsem přišla k němu, objala ho a přičichla si k hrnci. Vonělo to hezky.
Když mi nandal na talíř, samozřejmě to byly špagety. Měla jsem z nich divný pocit. Uždibla jsem si malý kousek a byla jsem velmi překvapená. Výjimečně nechutnaly jako vyndané z odpadkového koše.
Asi ho začala učit máma a ne Undyne 😜.

Oběd mi velice chutnal a potom jsem si šla dělat úkoly. Vyjímečně jsem nepotřebovala Sansovu pomoc, ale stejně nebyl ještě doma. Potom jsem pomohla Papyrusovi umýt nádobí a nachystala jsem se na cestu k Hannah.

Slyšela jsem cvaknutí dveří. Vrhla jsem se mamce do náruče. ,,Ahoj, mé dítě...tak jakpak si se měla ve škole?" Zeptala se mě, když jsme šli do obýváku. ,,Jo, bylo to fajn." řekla jsem s úsměvěm. ,,Mami? Já půjdu Hannah, dobře? Pomůžu jí s úkolem na dějepis." přikývla. ,,Dobře, ale do osmi doma."

Koukla jsem na hodiny. Bylo půl šesté a než k Hannah dojdu, to bude taky chvíli trvat. Dala jsem mamce pusu na tvář a odběhla si pro věci. Rozloučila jsem se a svižným krokem jsem došla k Hannah.

  [Při odchodu]

,,Moc díky, Frisk. Bez tebe bych měla za pět!" Hannah mě ještě ve dveřích obejmula a než jsem úplně odešla, tak na mě ještě křikla: ,,A řekni Sansovi...že se omlouvám za to, jak sem utekla!"

Když jsem byla z dohledu jejich oken, oddechla jsem si. Její rodiče mě nemají moc v lásce, ale co nadělají. Nemůžou Hannah nakázat, s kým se má stýkat.  Nebo spíš, teď už ne...

Do uší jsem si nasadila sluchátka a pustila svoji oblíbenou písničku Best Day of My life. Lehkým krokem jsem šla k domovu a ani si nevšimla, že za mnou někdo jde. 

Když jsem na krku ucítila horký dech, otočila jsem se, ale ne dost rychle. Ústa a nos jsem měla něčím zakrytá. A bylo to asi něčím napuštěné, protože na mě začali přicházet mdloby.

,,Mhmmgmmgggmmm!!" moje volání o pomoc bylo přeměněno v nesrozumitelné mumlání.

Pak přišla tma...

Bože to mám ale štěstí!!

O MY GOSH!!! TAK KONEČNĚ DALŠÍ KAPITOLA!!! 

DÍK ZA VAŠI PODPORU!!! 

STE NEJLEPŠÍ!!! XD