I'll protect you [FINISHED]

Nestarejte se o mě

Frisk P.O.V
(Ta noc, kdy šla za Sansem)

S trhnutím jsem se probudila a nemohla jsem popadnout dech. Nepamatuji si, co to bylo za noční můru, ale byla děsivá.

Posadila jsem se na postel a chvíli jenom civěla do tmy, která zaplňovala celý pokoj. Jediné světlo byl paprsek měsíčního světla, který se dral skrz mezeru mezi závěsy.

Chtěla jsem jít znovu spát, ale tma mi připomněla to, co se stalo asi před sedmi hodinami.

Začala jsem se klepat, jako kdyby se mě chytla zimnice.
BožeBožeBožeBože...
Hlavu jsem měla položenou v dlaních a chtěla všechno vrátit.
Nemůžu to ale resetovat... porušila bych náš slib...
Nemůžu Sanse zklamat...

Na jednu stranu chci být silná, abych všechny ochránila, ale na druhou bych byla nejradši, kdybych mohla jenom ležet a nic nedělat...

Půjdu se podívat za Sansem, jestli spí... Pomyslela jsem si.

Když jsem otevírala dveře od jeho pokoje, musely samozřejmě vrzat. Viděla jsem, že se Sans probudil a chtěla jsem zase rychle zdrhnout zpátky, ale to už rozsvítil a ja stála jako přikovaná.

Pak se všechno stalo nějak moc rychle. Sedla jsem si vedle něho a samozřejmě se tam rozbrečela. Sans si mě přitáhl k sobě a mě před očima problesklo, to, co mi ten úchyl dělal. Ale překvapivě mi nevadilo, ze mě hladí po vlasech, že se vzájemně dotýkáme atd.
Spíš mě to uklidnilo. Když mi zvedl hlavu, jeho studené ruce mi chladily modřinu na tváři, kterou jsem měla v jednom ohni.

Přes slzy jsem mu dala za pravdu. Věděla jsem, že moje ODHODLANOST se může vymknout kontrole. Kdyby nebylo Sanse, určitě bych ještě byla v Soudní Hale, kde bych umírala, znovu...a znovu...

Potom jsem mu řekla o tom, že jsem měla noční můru a jestli bych mohla zůstat přes noc s ním. Kývl a udělal mi vedle sebe místo. Já se k němu přitulila a skrčila nohy. Přikryl mě dekou a ucítila jsem teplo, které mě zahřálo až do morku kostí.
Položila jsem hlavu na jeho hruď a vdechovala jeho vůni. Ani nevím, jak ji popsat. Voněl něco jako smrkový les, spojený s kolínskou (tu jsem mu koupila jako dárek k narozeninám). Byla to příjemná vůně a po chvíli jsem usnula.

Měla jsem za to, ze ještě něco řekl, ale to už jsem byla jednou nohou v říši snů.

(Další den ráno)

Probudila jsem se dřív jak Sans a tak jsem se nějakým způsobem vyprostila z jeho objetí a vyšla z jeho pokoje.

Jen co jsem vylezla zpoza dveří, někdo mě chytil kolem pasu.
Věděla jsem, že to byl Papyrus, ale nevím, co mi to v hlavě probliklo a já ho prudce a hrubě odstrčila.

Ale no tak kočičko...nebraň se, nebo to bude ještě horší...
To je ale tělo...nejradši bych si tě nechal na hraní...
Tak sem pojď, ty DĚVKO!

Naběhla jsem do zdi, až to zadunělo. Stála jsem připlácnutá na zdi a klepala se jak ratlík.
Papyrus se ke mě přibližoval s nataženýma rukama. Jeho obličej byl plný starostí.

Svezla jsem se na kolena a přitáhla si hlavu mezi ně. Přede mnou začalo problikávat něco žlutého. Byla to nabídka boje.
Já si ji ale nevšímala a dál jsem měla čelo přitisknuté ke kolenům.

Najednou jsem neslyšela nic než hluboký uklidňující hlas a viděla ke mě se natahující ruku.
Silně jsem ji odstrčila a vstala. Měl na obličeji šokovaný výraz, když jsem mu řekla jediné:
Nestarejte se o mě...

S těmito slovy jsem odešla do pokoje, velkou silou jsem zabouchla dveře a přemýšlela nad tím, co mám dělat...