I'll protect you [FINISHED]

Papyrus zasahuje!

Papyrus P.O.V

Sans mi řekl, že mám jít spát, ale jak můžu spát, když se děje něco takového?
Náš člověk je možná v nebezpečí, a já mám jako sedět a nic nedělat?
To je tak nespravedlivé! Už je mi 23 a taky bych chtěl pomoct...
Vstal jsem z postele a pootevřel dveře. Přes škvíru jsem nakoukl do chodby a když jsem chtěl vyjít, uslyšel jsem takový šustivý zvuk.
Už jsem měl jednu nohu za prahem, když v tom z Frisčina pokoje vyšel Sans.
V rychlosti jsem zalezl zpátky, aby si mě nevšiml.
Svou línou chůzí prošel kolem mého pokoje a zamířil si to rovnou do obýváku.
Potom kolem prošla lady Toriel a zalezla do člověkova pokoje.
Slyšel jsem radostné vykvíknutí a lady Toriel rychle vyběhla a běžela do kuchyně.
Když se nikdo nevracel, konečně jsem vyšel z pokoje.
Buď potichu jako myška... říkal jsem si pro sebe.

Po špičkách jsem došel ke dveřím do kuchyně. Jako ten největší šmírák jsem poslouchal, co si Sans s lady Toriel povídají.
Moc jsem toho ale nepochytil.
Najednou někdo chytil za kliku.
Musel jsem se přemáhat, abych nevyjekl. Skočil jsem šipku za gauč a snažil se být potichu.
Vyšla lady Toriel a znovu zamířila do člověkova pokoje.
Z kuchyně jsem slyšel, jak Sans dává vařit vodu a z druhé strany jsem slyšel pláč.
Počkat ... Ten hlas...
O-MŮJ-BOŽE!!
Frisk už je doma!
Málem jsem vypískl radostí. Ale dál jsem pozorně poslouchal.
,,Ten za to zaplatí! Až ho najdu, tak ho zkopu do kulatý krychle! Až se mi dostane do rukou.. "
Počkat...koho tím myslí?
A odkdy je krychle kulatá?! Urgh...co se zajímám o krychle, když je člověk v bezpečí doma?!
Vrátil jsem se potichu do pokoje a nakonec spokojeně usnul.
Až se člověk probudí, tak mu dopřeji jedno z Papyrusových objetí...