I'll protect you [FINISHED]

Výhružka

Howdy!!!
Další kapitola z téhle fajn knížky.. #kappa
Vím...Psalo mi hodně lidí ohledně toho, abych napsala další kapitolu...
Aaaa vím, trvalo mi to strašně dloooouuuho...
Snad se nezlobíte...
Užíjte si to...

O pár dní později:

Sans P.O.V

Jestli ten zatracenej telefon ještě jednou zazvoní, tak přísahám, že ho vyhodím oknem! Pomyslel jsem si vztekle.

Sedl jsem si ke stolu v kuchyni a začal jsem naštvaně klepat prsty do stolu. ,,Měl by sis jít odpočinout.."

Zvedl jsem hlavu a uviděl jsem Toriel, jak se na mě dívá starostlivým pohledem.
Zavrtěl jsem hlavou. ,,Jsem v pohodě,"

,,Nejsi v pohodě, kruhy pod očima máš stále větší... Dělám si o tebe starosti," ano.. v jejích očích je vidět starost... Ale co s tím má dělat?

,,Starosti by sis měla dělat o Frisk.. už tři dny nevylezla z pokoje," Frisk jsem naposledy viděl ten den, kdy málem napadla Papyho. Od té doby vychází jenom v noci, aby se s nikým nemusela vidět.
Dělá mi starosti, že se uzavírá do sebe. Chtěl bych ji nějak pomoct, ale nevím jak.

Toriel si povzdechla. Pak znova zazvonil ten otravný telefon.
Vztekle jsem zavrčel, ale Toriel ho zvedla místo mě.

,,Toriel Dreemur.." chvíli poslouchala a pak natáhla telefon ke mě. ,,To je pro tebe,"

Unaveně jsem si od ní telefon převzal. ,,Ano?"

,,Zdravím... Ty mě neznáš, ale já tebe ano... Před třemi dny jsem si tak trošku pohrál s tvoji kamarádkou..." ztuhly mi rysy.
,,To si-" ,,Nu-uh.. nemluv!"

Viděl jsem, jak se na mě Toriel vylekaně podívala.
Nevědomky se mi rozsvítilo oko.

Na povrch se mi dral vztek, držený zatraceně dlouhou dobu.
,,Být tebou, radši bych nic nezkoušel, jinak se ,,královně" něco stane,"

Vyděšeně jsem se podíval na Toriel a v rozvýřeném prachu jsem si všiml tenkého laseru, který mířil na Torielinu hlavu.

,,To ne..." Zašeptal jsem neslyšně.
,,S-Sansi? C-co se děje?" Slyšel jsem ji se nejistě zeptat.

,,Teď řekneš, že ti volá šéf z práce a že si to jdeš vyřídit ven.. a žádný podrazy, jinak mi ujede prst na spoušti.." hlasitě jsem polkl.

Chvíli jsem bezmyšlenkovitě zíral do prázdna, než jsem zatřásl hlavou a nasadil falešný úsměv.

,,Jo jasně, šéfe.." odložil jsem na chvíli telefon a s úsměvem se podíval na Toriel. ,,To je šéf z práce, jdu si to vyřídit ven, ju?"
Toriel nejistě kývla a já jsem se rychle teleportoval pryč.

Kdybych měl srdce, tak by mi bušilo jako o závod. Vztek ve mě doslova vřel.

,,Ty dokážeš i spolupracovat, to mi lichotí, hehe.." doufal jsem, že jsem z dohledu ostatních a tak se mi na tváři objevil znova vražedný pohled.

,,Co chceš?!" Vyjel jsem po něm.
V telefonu se ozvalo uchechtnutí.
,,Zase tahle otázka..." Slyšel jsem povzdechnutí. ,,Já myslel, že TY ode mě něco chceš,"

Ušklíbl jsem se. ,,Jo! To máš vlastně pravdu! Chci tvoji-"
,,Smrt? Toho se jen tak nedočkáš, kámo.."

Mlčel jsem, a tak ten hajlz pokračoval. ,,Jestli si to se mnou chceš vyřídit z vočí do vočí, teda... z vočí do vočních důlků, tak přijď za mnou do starý chemičky. A zapoměň, že to někomu vykdákáš! Nechceš, aby se stalo něco tvýmu ,,bratříčkovi", že?"