Příběh volně navazuje na alternativní konec Rozdíných, proto raději doporučuji přečíst si tuhle story předem aby jste měli přehled o postavách a ději.
Hlavní hrdinkou příběhu je Hope Greenová, dcera Lauriel La Gun a Davona z Farisey, kteří zemřeli p...
Přiznávám se, tak trochu jsem poslouchala rozhovor mezi ním a tou doktorkou, které říkal Jelena. Nějak si na tu ruštinu začínám i zvykat, což je zajímavé, jako by můj mozek dokázal ty slova překládat. Ale vůbec nechápu jak mně může ten hlupák nazývat dítětem? Tupý, vypatlaný voják. Však já mu ještě ukážu. Ne, že bych Tonymu nevěřila že by se mě nepokoušel najít, ale zvykla jsem si spoléhat jen sama na sebe.
,,Jak se cítíš dítě?" zeptá se mě mateřsky ta doktorka, když už jsme samy.
Dítě? Vždyť už je mi dvacet, skoro. ,,Lépe a děkuji." řeknu v celku mile.
,,Jak to, že mluvíš tak dobře rusky? Myslela jsem že jsi Američanka?" udiveně vyzvídá.
,,To vymluvíte na mě anglicky, já neumím ani jedno slovo rusky!" odporuji.
Ta žena pozvedne jedno obočí. Z kapsy lékařského kabátu vytáhne malý diktafon, který přetočí a přehraje. Na záznamu je její hlas a popisuje tělo mrtvého může. ,,Co říkám na té nahrávce?" zeptá se, když nahrávka skončí.
Řeknu co jsem po pravdě slyšela.
Stále vypadá zařaženě. Po chvilce přemýšlení mě vezme za ruku a dotáhne mě k nějakému přístroji, kde mi dá divné elektrody na spánky. ,,Neboj se, nebude to bolet." to mě uklidní. ,,Chci jen vidět jak tvůj mozek reaguje." vysvětlí mi.
Když přístroj zapne, začne sledovat monitor kde se píší vyhodnocené údaje. Pak mi elektrody sundá. ,,Jak se jmenuješ?" povzdechne si.
,,Hope, Hope Greenová." automaticky odpovím
Doktorka se opře o zeď a vytáhne si cigaretu, kterou si ihned zapálí. ,,Nevím co jsi zač, Hope Greenová, ale na člověka máš až moc aktivní mozek. Ten lidský dokáže zpracovávat maximálně dvacet procent všech informací za celý svůj život a tvá aktivita je dvakrát větší, dokonce jedno procento naskočilo, během tvého testování. Opravdu mi říkáš všechno co víš?" tou poslední otázkou mě zaskočí.
Zamračím se na ni. ,,Vím toho asi stejně jako vy, možná i míň."
Vyfoukne namodralý dým. ,,Věřím ti." řekne když se mi podívá do očí.
V tu chvíli někdo vtrhne do místnosti Chlestakov, jeho chůze je nemotorná. ,,Dobrý den doktorko, připravte tu holku na testování."
Tak teď se doopravdy bojím. Dva dozorci mě odtáhnou k nějakému přístroji, nemá cenu se bránit.
Jelena si mě lítostivě pohlédne. ,,Je mi to líto." šeptne mi do ucha, když mi zapíná popruhy kolem zápěstí.
Nebudu se bát! Přežiji a postavím se jim. Já se nevzdám!
Bucky
Po čele mi ztékají krůpěje potu. Buch, buch. Buším do pytle bez přestání v tempech. Pravý hák. Buch. Levý hák. Buch. Rychlí výpad a kop nohou. Pytel to již na dále nevydrží a zpadne na zem, kde se dočista rozpadne. Po vzdechnu si. Na to že už jsem tady přes hodinu, tak mi to dneska nepomáhá. Většinou si takhle dokážu pročistit mysl a přijít na nové myšlenky. Dnes se mi to však nedaří.
Nějaký voják vtrhne do tělocvičny. ,,Pane, budete nám muset asi muset pomoct."
,,S čím?" zavrčím na něj.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeho oči jsou otevřené strachy do kořán. ,,Pan Chlestakov se rozhodl vyzkoušet látku Z."
To není dobré. ,,Na kom ji bude testovat?" zeptám se vojína, během toho co si beru své věci.
Stále je ze mě nervózní, ale jeho postoj se trochu uvolní. ,,Na té holce."
Probodnu ho pohledem. To nemůže Chlestakov myslet vážně! Rychle vyběhnu z tělocvičy a mířím do lékařského sektoru.
Vrazím do místnosti, téměř bez dechu. ,,To nemůžete udělat! Vždyť je to ještě dítě!" rozhořčeně na něj zakřičím.
Lehce překvapen mým příchodem se usměje. Kulhavou chůzí se dostane až ke mě, jde vidět že si stále nezvykl na svou protézu. ,,Vojáku, zatím vás zde nepotřebujeme." dělá jako by mě vůbec neslyšel.
,,Vždyť jí to může zabít!" stojím do stále za svým.
Přikývne, zatím co ostatní lékaři chystají přístroje aby mohli mít vše zaznamenané. ,,I tahle možnost tady je. Já však v ní vidím skrytý potenciál." upře na ni svůj slizký pohled. ,,Je jako nepracovaný diamant, který jen čeká až ho někdo vybrousí do dokonalosti."
Slyším jen řeči šílence. ,,Nedovolím vám aby jste té dívce ublížil." řeknu až s ledovým klidem.
To ho donutí opět mi pohlédnout do očí. ,,Od vás bych čekal všechno možné, ale ne soucit. To budeme muset do budoucna upravit. Teď jste pro mě překážkou." pokývne na někoho za mými zády.
Jeden z doktorů po mě skočí, podaří se mi uhnout, ale nevšimnu si připravené injekce, kterou mi Chlestakov vpraví do krku. Ihned mi sparalizují všechny svaly a tak nejsem schopen žádného pohybu. Skácím se na zem a jediné co můžu dělat je to, že mohu přihlížet jak jí vpravují do těla dávku Z.
Hope
Už jsem dokonce psychicky připravená na to co přijde, ale rozhodí mě když do místnosti vrazí ten voják s mechanickou paží. Křičí na toho doktora co jsem ho připravila o nohu. Musím se uchechniut, ten hajzl si to zasloužil. Ten divný voják nechce abych dostala dávku Z, zní to jak název nějakého chlastu, který bych si v životě nedala. Za jiných okolností by mi to přišlo i vtipné, ale jak mi onu podivně rudou tekutinu vstříknou do žíly, začnou se dít věci a ne zrovna příjemné.
