Chapter 7.

108 10 0
                                    

Hope

Nechci přijít o své vzpomínky a ztratit to kdo doopravdy jsem. Co by tak udělala máma? Po její smrti jsem si to nerada připouštěla, ale chybí mi.

Ještě teď mi zní hlavou její poslední slova."Hope, musíš být statečná. Nikdy nebudeš sama. Miluji tě."

Musím být statečná! Jsem připravená bojovat za svou svobodu. Avšak oni nebojují čestně. Do místnosti kde jsem čekala je vpuštěn plyn, který ochromí mé svaly a já upadnu do bezvědomí.

Probudím se až v křesle, kde mám něco připevněného na spáncích a v puse roubík. Nějaká osoba říká slova, jejichž význam ke mě nedolíhá. Před zrakem se mi míhají pbrazy z mého života. Máma, táta, naše společné výlety, moje narozeniny, jejich smrt, Tony a Pipper, Kyle, všechno to tvoří jakou si směs vzpomínek z kterých mě začne neskutečně bolet hlava.

Bucky

Poprvé vidím někoho jiného sedět na tom křesle než mě. Zákrok už se blíží ke konci, jejím tělem projede poslední dávka proudu a jako jejím tělem projel ještě jeden zásah její vlastní energie, která rudě zazáří. Vlasy, které měla měděné jsou teď rudé jak krev.

Chlestakov jí sundá roubík a elektrody. Poplácá ji po tvářích. ,,Řekněte mi své jméno."

Zmateně si ho prohlíží. ,,Já si nemůžu vzpomenout."

Chlestakov je s výsledkem spokojen a tak jí věnuje až děsivý úsměv. ,,To nevadí dráha, všechno vám vysvětlíme." Jde vidět, že je se zákrokem spokojený.

Chce odejít ale Hope ho chytne za rukáv. ,,Promiňte, ale jak se teda jmenuju?"

Vrátí se aby ji mohl pohladit po tváři. ,,Katarina Cvetajevna."

Katarina

Všechno mi přijde cizí, nikdy jsem neviděla ani jednoho z těch lidí, kteří tu jsou.
Mám vlastní pokoj plný věcí, které mi přijdou stejně cizí jako moje jméno. Na sobě mám černé legíny a sněhově bílou mikinu.

Ta dívka v zrcadle kterou vidím je mi cizincem.

Ta dívka v zrcadle kterou vidím je mi cizincem

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Secret WarKde žijí příběhy. Začni objevovat