Secret War

Chapter 8.

Katarina

,,Vojáku, musíš se pořádně soustředit." vysvětluje mi Winter soldeir.

,,Ano pane." zkuším onen chvat znovu, ale opět skončím na lopatkách, avšak nakonec se mi podaří onen chvat zvládnout.

Už jsou to tři měsíce a já si stále ze své minulosti nic nepamatuji. Stále jen cvičím a zdokonaluju své schopnosti. Jsem ode dne silnější, ale stejně mám pocit jakoby mi něco chybělo, něco co jsem zapomněla.

A Winter soldier mě pozoroju divným pohledem, který nedokážu zařadit. Řekla bych že ví víc než mi říká.

,,Dnes to nebylo zas tak špatné, vojáků." řekne Winter soldier na konci tréninku. Přičemž si uvědomím, že mě ještě nikdy neoslovil křestným jménem. No a taky mě nikdy za nic nepochválil. Možná tohle zní jak žádost malého dítě, ale bylo super kdyby vám někdo řekl: ,, Dobrá práce, jen tak dál." Nebo aspoň poplácal po rameni.

Seberu si věci a beru se k odchodu s mírným zklamáním jako obvykle.
,,Cvetajevno!" otočím se za svým jménem.

,,Ano, pane?" automaticky odpovím.

Zrovna se mi nedívá do očí a tak ho můžu prohlédnout bez trička, když si utírá zpocené tělo. Dokonce nevědomky zalapám po dechu, při pohledu na jeho dokonalé tělo, teda skoro dokonalé. Zajímalo by mě jestli to hodně bolelo.
,,Zítra vyrážíme do terénu, tak buď v šest ráno připravená." řekne aniž by se mi podíval do očí.

V onu chvíli mám pocit jako by nastaly Vánoce. Konečně vylezu z téhle díry.
Musím se hodně krotit abych nevypískla jak malá holka. ,,Ano pane." nakonec ještě dodám. ,,A děkuji."

Konečně v tu chvíli se mi podívá do očí a na tváři se mu mihne slabý úsměv. Div, že mi brada nespadne na zem. Bohužel tahle speciální příležitost je jen chvilková, protože opět skloní hlavu.
Beru to jako příkaz k odchodu.

Opět žádný přehnaný výkon od mé osoby. Bohužel se mi teď nedostává potřebné inspirace. Příště to snad bude lepší.