Secret War

Chapter 9.

Bucky

Sedíme v nákladním letadle, které nás má zavést do Íránu, kde máme vzít nějakou doktorku a vrátit se zpátky.
Podle Chlestakova to bude pro Kat zkouška ohněm. Chce zjistit jak moc věrná je Hydře.

,,Jak dlouho ještě poletíme?" ozve se jak malé dítě. Občas se chová i jako stará Hope.

,,Agentko, tuhle otázku jste mi položila během čtvrt hodiny asi tak třikrát. Poletíme ještě pět hodin a docela rád bych se stihl trochu prospat." tím ukončím tuhle hloupou konverzaci.
Někdy vážně pochybuji, ze vymazali vzpomínky. I tak dokáže být otravná

Katarina

Konečně nějaká ta akce. Akorát mi přijde, že se Winter soldier vyhýbá jakékoliv komunikaci se mnou. Co on ví a já ne? Určitě má nějaké tajemství.

Celou dobu se nedočkavostí vrtím na místě dokud nepřistaneme v poušti dvacet kilometrů od místa setkání. To ticho mi leze krkem.

,,Máte nějaké přátele?" prolomím nesnesitelné ticho.

Tím svým vražedným pohledem mě probodne asi jsem měla raději mlčet. ,,Měla by jste se víc soustředit na misy, agentko, než na můj osobní život."

,,Tak teda promiňte jestli jsem se vás nějak dotkla." řeknu uraženě.

Opět mě skenuje tím tajemným pohledem. ,,V naší práci si přátelství nemůžeme dovolit a navíc na to není čas." dá mi odpověď na mou otázku.

,,Jsem jiného názoru." nechám průchod svým myšlenkám a až pozdě si uvědomím že jsem to řekla na hlas.

,,Tak mě teda poučte agentko." řekne skoro až s posměchem.

Mračím se na jeho záda. ,,Každý by měl mít přítele, kterému můžete důvěřovat a bude vám krýt záda." vysvětlím mu.

,,To je hezké, tak hlavně na to myslete až vám tenhle váš přítel podrazí nohy." vyvrátí mi můj názor.

Z jeho tónu hlasu usuzuji, že už si jednou něčím takovým prošel. ,,Tím chcete říct, že kdyby šlo do tuhého tak mi vrazíte kudlu do zad?" nedám si pokoj.

,,Kdybych si měl vybrat mezi loajalitou k Hydře a vaším životem, tak volím Hydru." bez zaváhání odpoví.

Jako agentka Hydry musím uznat že právě podal dosti přesvědčivý argument.

Pár kroků od Winter soldiera vybuchne granát, jehož tlaková vlna nás odmrští o několik metrů dál.

,,Byla to past, kryjte se!" zavelí ze země.

Upslechnu rozkazu a schovám se trosky domu. Zaslechnu salvu ran ze zbraní.
Chystám se vystřelit na protivníka, ale zbraň je zaseklá. ,,Kruci!" zakleju a přikrčím se ke zdi.

Soldier zatím obrací jejich útok. Cítím lehký příval strachu. Musím to zkusit, musím použít své síly.

Snažím se veškerou sílu přesměrovat do dlaní, které hypnotizuji pohledem. Rudě se rozzáří.
Vstanu ze svého úkrytu.

,,Agentko, kryjte se!" křičí na mě, když nás oba kryje.

Neposlouchám, namířím rukou na nejbližšího protivníka, kterého rudá záře zasáhne do hlavy, která exploduje. Už si věřím víc a tak pokračuji k dalším nepřátelům, zatím co mě ze zase kryje Winter soldier ze stran, kde nevidím nepřítele.

Bohužel si nevšimnu letícího granátu u mých nohou. Velitel mě však srazí k zemi a svým tělem mě ochrání.
Proč to udělal?

,,Pane, jste v pořádku?" začnu se o něj strachovat po ohlušující explozy.

,,Běžte agentko a podejte informace na základě o zmařené akci." nařídí mi.

Všimnu si že krvácí z nohy. ,,Ale pane." zkouším zaprotestovat.

Zastaví mě. ,,Žádné, ale! Uposlechněte rozkaz vojáku!" zní dost přesvědčivě, ale nikdo nechce umřít sám.

,,Je mi to velice líto pane." pomohu mu vstát. Podepře se o mé rameno. Pokusím se nás dostat do nějaké skrýše.

Podaří se mi ho dostat do vedlejší vesnice, kde už nejde slyšet hluk zbraní. Povedlo se nám na nějaký čas ukrýt.

Sveze se zády po zdi na zem. ,,Jste jsi vědoma, že před vojenským soudem by to bylo bráno jako neuposlechnutí rozkazu?" křičí na mě v polorozpadlém domě.

Přikývnu. ,,Ano pane, avšak teď jsme si kvit. Vy jste zachránil můj život, tak já teď zachráním ten váš."

Můj argument ho na malou chvíli umlčí. ,,To jste vždycky tak tvrdohlavá?"

Musím se pousmát. ,,Vždycky pane."

Jako by odložil veškeré zábrany a začal se chovat jako normální člověk. ,,Nech si to ano pane, ne pane. Jsem Bucky." napřáhne ke mě ruku ze země.

Přidřepnu si k němu. ,,Katarina, ale stačí Kat." stisknu jeho ruku. Prohlédnu si letmo jeho zraněnou nohu. ,,Pan... Bucky musím ti vyčistit tu ránu, jinak můžeš umřít na otravu krve."

Statečně přikývne.

Neexistuje žádná omluvou, která by odčinila mou neproduktivitu. Tři měsíce napsat ani čárku? Zlá, zlá, zlá Riverrawen.

Velice se omlouvám.