Secret War

Chapter 5.

Hope

Uklidni se Hope, to nebude zase až tak hrozné jak říkají. Snažím se v duchu uklidnit. Bohužel skutečnost je proti mě. Mám pocit jako by mi někdo strkal do těla hřebík a snažil se ho protáhnout mou žílou až k srdci.
Všichni mně jen pozorují, nanejvýš si něco zapisují do bloků.

Jdou na mě mdloby. Najednou jako by jistá část mě chtěla bojovat. Vidím jak mi modře problikávají ruce.

,,Zvyšte dávku." nařídí Chlestakov.

,,Ale pane, už teď je zázrak že žije." ohradí se ta doktorka co mi ošetřila rány.

,,Uposlechněte rozkaz." rozčileně křičí.

S další vlnou látky mám pocit jako by každá část mého těla byla propichována tisíci jehlamy. Celá zářím modře, ale jakoby ne tělo řeklo dost.

Bucky Barnes

Zprvu se její tělo zmítá v křečích. Modré světlo je všude. Obdivuji její odvahu, viděl jsem už dost lidí kteří žadonili o smrt když dostaly Z. Ona však už má v sobě snad trojnásobné množství a ani jednou nepípla. Podle mě už to dlouho nevydrží.

Omdlí, modrá záře začne pohasínat, všichni očekáváme blízký konec, ale místo toho modré světlo vystřídá červené, které sílí na intezitě.

Popruhy které měla kolem zápěstí vzplanou. Oči má prázdné jako by ta dívka, kterou jsem před tím poznal opustila těla v kterém je někdo jiný.

Celá plane, všichni ji jdou z cesty.

,,Nařizuji ti aby jsi toho nechala!" řekne Chlestakov.

Upře na něj vražedný pohled. Ona neví co je dobro a co zlo. Nelíbí se jí tón jeho hlasu.
V místnosti začíná být pořádané horko. Chlestakov vyšle dva vojáky aby ji zastavily, ona je nechá jen mávnutím ruky shořet na prach. A stále jde k doktorovi, který začíná mít strach.

Látka, která mě sparalizovala už vyprchala. Postavím se na nohy.

,,Hope." zkusím na ni promluvit.

Otocí se mým směrem.

,,Všechno už je v pořádku, nikdo ti neublíží." zkouším ji zkrotit.

Stále plane, ale aspoň už stojí na jednom místě a nikoho nazabíjí.

Odhodlám se jít k ní blíž. ,,Já nechtěla." šeptne a záře červené zeslábne.

,,Hope, nedovolím aby ti někdo ublížil, slibuji ti to." rozpřahnu svou náruč.

,,Doopravdy?" ujišťuje se.

Přikývnu. ,,Dávám ti své čestné slovo."

Udělá další krok mým směrem, čekám že mně plameny zasáhnou. Automaticky zavřu oči.

Ale když je otevřu, tak držím v naučí už tu normální dívku. Pohlédne mi do očí. Ty její jsou tak lidově modré.

Cítím jak se jí podlomí kolena, stihnu ji zachytit než spadne na zem. Omdlela, vyčerpáním.

,,Bravo pane Barnesy." uslyším za svými zády Chlestakův hlas. ,,od teď ji máte na starost, povedete její výcvik. Prozatím ji uložte u sebe, ještě dneska jí vymažeme pamět."

Ten "člověk" mě snad nikdy nepřestane udivovat. ,,Co s ní chcete udělat?"

Ďábelsky se usměje. ,,Je potřeba ji vybrousit abychom z ní udělaly diamant." odmlčí se. ,,pak bude dokonalá."