"Jsem doma!" zavolala jsem, když jsem vešla do domu. Vyzula jsem si tenisky a baťoh jsem nechala u schodů. Carrie se dívala v obyváku na pohádky a máma připravovala v kuchyni večeři. "Chceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se.
"Můžeš připravit talíře," usmála se na mě máma přes rameno a já přikývla. Vytáhla jsem talíře a příbory a začala je skládat na stůl. "Jak bylo ve škole?"
"Normálně," odpověděla jsem. "Stejná nuda jako vždy."
"Win," Carrie vběhla do kuchyně a vletěla mi přímo do náruče. "Budeme ši hrát?" zeptala se a udělala na mě ty své roztomilé oči, kterým nedokážete říct ne. Pohladila jsem jí po světlých vlasech a přikývla.
"Ale budeš muset počkat," usmála jsme se. "Po večeři dobře?" Carrie nadšeně přikývla a potom zase odběhla do obyváku. "Proč vlastně dneska večeříme společně?" zeptala jsem se a vzala si z talíře mrkev, do které jsem se hned zakousla.
"Všechno se dozvíš," odpověděla mi máma od sporáku. Sedla jsem si ke stolu a sledovala každá její pohyb. Své blonďaté vlasy měla chycené do drdolu. Noah i Carrie mají vlasy po mámě. Já mám tmavé vlasy po tátovi.
"Jsme doma!" uslyšela jsem tátu a následně bouchli dveře. Noah rychle vběhl do kuchyně a stihl si vzít muffin, dřív než ho mamka plácla přes ruku. Za ním se objevil hned táta, který mě políbil do vlasů a potom přešel k mámě, aby jí políbil.
"Tatíí!" Carrie vběhla do kuchyně a skočila na tátu. Ten jí chytil a zvedl do výšky.
"Princezno." usmál se a políbil jí do vlasů. Potom jí posadil ke stolu a pomohl mámě donést jídlo na stůl. Když si máma s tátou sedli, máma se na něho podívala.
"Chceš jim to říct před nebo po jídle?" Táta se natáhl a vzal jí za ruku.
"Teď," odpověděl a já s Noahem jsme se na něho zvědavě podívali. "Jak víte má práce otevírá novou pobočku v Paříži. A já dostal nabídku, že bych jí mohl vést." Chvíli mi trvalo než mi došel význam slov. Upustila jsem vidličku a podívala se z mámi na tátu.
"Nemůžeme se stěhovat," řekla jsem. "Mám tu Zacha."
"Winter uklidni se," zašeptala máma a podívala se na Carrie, která nevěděla o čem se mluví. "Já vím, že tu máš Zacha. Ale taky musíš pochopit, že je to pro tátu velká příležitost. A ty sis vždycky přála vidět Paříž."
"To mi bylo šest," namítla jsem. "Teď je mi sedmnáct a Zach je můj nejlepší kamarád. Nemůžu ho tu nechat." Odsunula jsem se od stolu a stoupla si.
"Kam jdeš?" zeptal se táta, když jsem prošla kolem něho.
"Budu brzo doma." odpověděla jsem a vyšla z kuchyně. Oblíkla jsem si bundu a nazula si tenisky. Vzala jsem si klíčky a vyběhla z domu. Běžela jsem celou cestu až k němu. Když jsem stála před jeho doma, stejně jako milionkrát předtím, nezamířila jsem ke dveřím, ale na zahradu, kde byl žebřík přímo do jeho pokoje. Jeho okno bylo otevřené, takže jsem jenom vylezla. Hned jak se mé nohy dotkli jeho podlahy, jsem uslyšela jak v koupelně teče voda. Vyzula jsem si boty a sedla si do tureckého sedu na jeho postel.
Chvíli potom, co přestala téct voda vyšel ven. Na sobě měl jenom tepláky a vlasy měl mokré. Když mě uviděl překvapeně zamrkal.
"Win co tu děláš?" potom si všiml mých slz a z překvapeného výrazu se stal ustaraný. Během sekundy seděl vedle mě a držel mě v náruči. "Co se stalo?" zeptal se a já zvedla hlavu, abych se podívala do těch jeho čokoládových očí, které mě vždycky dokázali uklidnit.
"Budeme se stěhovat," vzlykla jsem. "Táta dostal novou práci. Budeme se stěhovat do Paříže, Zachu!" potom jsem zabořila hlavu do jeho hrudě a on mě hladil po zádech.
"A nemůžeš tu zůstat? Našim by nevadilo, kdyby si bydlela tady." ozval se po chvíli ticha Zach. Zakroutila jsem hlavou a odtáhla se od něho.
"Mámu by zabilo, kdybych tu zůstala," řekla jsem. "Nedopustila by, aby její rodina byla rozdělená." vysvětlila jsem. Zach si povzdychl.
"Můžu tu zůstat?" zeptala jsem se. "Nechci jít ještě domů."
"Samozřejmě," přikývl a posunul se, abychom si mohli lehnout. Zach nás zakryl jeho peřinou a já si položila hlavu na jeho hruď. "Hej my to spolu zvládneme."
"Já vím," zašeptala jsem. "Vždycky to zvládneme."
-Nahoře je Zach :)) Pro Winter jsem se tak trochu ještě nerozhodla.
