"Sleduješ malý kluky? To bych do tebe neřekl." ušklíbl se a já se zasmála. Ukázala jsem na Noaha, který si zrovna protahoval nohy.
"To je můj brácha." vysvětlila jsem. "A co tu děláš ty?"
"Trenér je můj táta," ušklíbl se Peter. "Pomáhám mu s tréninkem." přikývla jsem a zahleděla se na muže ve středním věku, který měl na hlavě kšiltovku. Neřekla bych, že tento muž je Peteruv táta. "Já vím, co si myslíš," uchechtl se Peter. "Jak někdo jako on může mít syna jako jsem já."
"Ne," namítla jsem rychle. "To jsem si nemyslela. Jen mě to překvapilo. Vůbec nevypáš jako on."
"Jo vypadám spíš jako máma," odpověděl Peter. "A ty si podobná na koho?"
"Já?" vydechla jsem. "Asi na tátu. Noah a má mladší sestra Carrie jsou podobní na mámu, ale já vypadám jako on."
"Mrzí tě to?" zeptal se Peter a já se zamyslela. Mrzí mě, že nevypadám jako máma? Že nemám blonďaté vlasy a modré oči? Nakonec jsem zakroutila hlavou. Možná jsem nevypadala vzhledově jako máma, ale za to jsem jako ona byla povahově. Měla jsem ráda stejné jídlo jako ona, stejně tak hudbu a filmy. "Hele Winter.." začal trochu nervozně Peter a já se na něho podívala.
"Nechtěla by si se mnou někdy někam zajít? Třeba do kina, nebo na večeři?" v jeho hlase jsem slyšela nervozitu. Překvapeně jsem zamrkala. Nečekala jsem, že bych se Peterovi mohla líbit. Ale potom jsem si vzpomněla na to, co se děje mezi mnou a Nickem a řekla si, že vše je možné. Když jsem se dívala do Peterovich očí, nemohla jsem mu říct ne. Proto jsem přikývla. Hned jsem na něm poznala, že se mu ulevilo. "Dobře." usmál se.
Cestou domů jsme se zastavili v obchoďáku, protože máma potřebovala něco koupit. Když jsme dojeli domů, Noah vyběhl k sobě do pokoje a zabouchl za sebou dveře. Jen jsem se ušklíbla a vešla do kuchyně. Na stole byl vzkaz, že máma šla s Gracie do kina a že až se vrátí pustí se do večeře. Schovala jsem nákup a umyla nádobí, které bylo ve dřezu. Potom jsem se nahoře převlékla do pletených šatů, které jsem dostala od babičky. Uslyšela jsem jak před domem zastavilo auto, tak jsem se oknem podívala ven.
Emma stála na schodech a pozorovala Nicka, který zamykal auto. Pořádně jsem si ho prohlédla a všimla si, že vypadá zamyšleně. Emma mu něco řekla a on zvedl hlavu. Když ho chtěla políbit, otočil hlavu tak, že mu Emma dala pusu jen na tvář. Musela jsem se pousmát. Moje ruka vystřelila nahoru a palcem jsem si přejela přes rty.
"Winter kde je máma?" objevil se ve dveřích Noah a já nadskočila.
"Šla s Gracie do kina," vysvětlila jsem rychle. "Měli by být brzo doma." Noah přikývl a odešel zpět do svého pokoje, kde si pustil příliš nahlas muziku. Věděla jsem, že nemá cenu mu něco říkat. Vyšla jsem z pokoje a vydala se do zahrady. Chtěla jsem být sama.
Bylo to poprvé, co jsem se tak vydala ven. Nikdy mě nenapadlo, že zahrada může vypadat tak nádherně. Přemýšlela nad vším, co se jí během té krátké doby stalo.
"To nemůžeš myslet vážně!" z přemýšlení ji vyrušil Emmin křik. Otočila se a spatřila Nicka, který spěchal ke svému autu. "Nemůžeš se, se mnou jen tak rozejít a neříct mi proč!"
"Já ti to řekl, Emmo." otočil se Nick a sjel jí pohledem. "Nemiluješ mě. Miluješ jenom to jak jsme oblíbení!" Rychle jsem se schovala za roh, aby mě nespatřili.
"A myslíš že ona tě bude milovat? Ona do našeho světa nepatří." Nějak jsem poznala, že mluví o mě. V jejím hlase byla zlost a já se rozhodla, že se jí po dneška radši budu vyhýbat velkým obloukem.
"Winter do toho nepleť," promluvil Nick a mě se zastavilo srdce. "Mezi náma to už nefunguje dlouho. Ona s tím nemá co dělat."
"Neboj se ona tu dlouho nezůstane. Nezvykej si na ní!" zakřičela znovu Emma a já slyšela jak bouchli dveře od auta. Za pár sekundu kolem mě projelo jeho auto a já vydechla. Emma za sebou bouchla dveřmi a já se rozhodla použít zadní vchod.
Nemohla z hlavy dostat to, co slyšela. Proč si Emma myslí, že s jejich rozchodem mám něco společného já? Došla jsem do svého pokoje a spadla do postele. Zabořila jsem hlavu do polštářu a zhluboka se nadechla.
Budu si muset udělat seznam věcí, kterým se v Paříži vyhýbat a první bude Emma.
