"Takže-" začala jsem a zabubnala jsem prsty o dřevěnou desku stolu. Seděli jsme v kavárně už 10 minut a od té doby, co jsme si objednali prý ten nejlepší čaj na světě, nikdo z nás nepromluvil. A já už to nemohla vydržet. "Proč se Nicholas Griffin baví s dívkou jako jsem já?"
"A proč ne?" pokrčil rameny a já se pousmála. "Emma dnes nemá čas a já dostal chuť na čaj." přistoupila k nám servírka a položila před nás naší objednávku. Nemohla jsem si nevšimnou jak se na Nicka kouká. Nick se na ní usmál a ona se začervenala. Potom se podívala na mě a úsměv jí přešel. Odkráčela od našeho stolu, ale neodpustila se na Nicka podívat ještě jednou.
"Řekni mi o sobě něco." pobídla jsem ho a zamíchala si v čaji cukr. Sledovala jsem jak si Nick dává tři kosty cukru. Potom ho zamíchal a napil se.
"Není na mě nic zajímavého." odpověděl a na sekundu se podíval na mé rty.
"Ale prosímtě," vyhrkla jsem pobaveně. "Jsi nejoblíbenější kluk na škole. Musí být na tobě něco zajímavého." Nick se zasmál a odkašlal si.
"Dobře. Hraju Lakros a jsem kapitán."
"Nečekaně," skočila jsem mu do řeči. Nick mě sjel pohledem. "Omlouvám se. Pokračuj."
"Mám mladšího bráchu Christiana a bydlím v domě s mým tátou a nevlastní matkou Natashou. Moje máma umřela při autonehodě a-" hlas mu selhal a já si všimla slz v jeho očích. Natáhla jsem ruku a propletla si s ním na stole ruce. Nick se na mě překvapeně podíval a já se pousmál.
"Už nemusíš pokračovat," zašeptala jsem. "Omlouvám se, že jsem to po tobě chtěla."
"Neomlouvej se," řekl potichu. "Všichni mě vidí jen jako toho oblíbeného kluka, ale ty-" zarazil se, jakoby přemýšlel jestli to může říct. "Ale ty mě vidíš takovýho jaký jsem. Jsem prostě kluk, který neví jak bude jeho život pokračovat."
Nick mě chtěl doprovodit domů, ale zastavila jsem se v půlce cesty. Nick se na mě zmateně podíval. "Asi bych už měla jít sama," řekla jsem. "Projistotu, aby nás neviděla Emma." vysvětlila jsem.
"Jo," přikývl Nick. "Máš pravdu. Hele Winter dnešek jsem si vážně užil a je mi líto za to, co jsem ti řekl na tom mejdanu." Nervozně se poškrábal za krkem.
"V pohodě," usmála jsem se. "Takže asi zítra ve škole.." Nick znovu přikývl a já se pomalu otáčela k odchodu, ale Nick mě chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. Narazila jsem do jeho hrudi a skate mi spadl na zem, až s rachotem dopadl. "Co to děláš?" zašeptala jsem potichu. Měla bych se odtáhnout, ale nedokázala jsem to.
"Já nevím," řekl potichu a přejel mi palcem po dolním rtu. "Tak moc toužím po tom tě políbit. Jsi tak nádherná."
"Emma je hezčí." odporovala jsem. Nick na to neodpověděl a místo toho jemně přiložil rty na ty mé. Mé ruce zůstali na jeho hrudi a rozhodovala jsem se, jestli se od něho odtáhnout. Ale nedokázala jsem to.
"Už by si vážně měla jít," zašeptal Nick, když se odemně odtáhl. Na rtech měl úsměv a mě zajímalo, co si asi myslí. "Zítra."
"Zítra." přikývla jsem a ohnula se pro skate. Otočila jsem se a vydala se domů. Pořád jsem cítila jeho pohled ve svých zádech. Když jsem se otočila stál tam a na tváři měl úsměv, kterým nakazil i mě. Když jsem došla domů nevnímala jsem to, co mi máma říkala. Jen jsem pokračovala do svého pokoje, kde jsem odhodila bundu na postel a skate schovala do skříně.
Potřebovala jsem si dát sprchu. Vzala jsem si čistý ručník a zamknula se v koupelně. Sundala jsem si oblečení a odhodila ho do rohu koupelny. Potom jsem si vlezla do sprchy a pustila na sebe vodu. Na svých rtech jsem pořád cítila Nicka. Kdykoliv jsem na něho pomyslela, cítila jsem motýlky v břiše.
Ale věděla jsem, že je to špatně. Nick měl Emmu a kdyby se to dozvěděla, zničila by mě. A navíc nemám v plánu tu zůstat dlouho. Dokážu přemluvit mámu, abych se vrátila domů k babičce a dědovi. Vylezla jsem ze sprchy a usušila se. Oblíkla jsem si spodní prádlo a vyšla do pokoje, kde jsem si ze skříně vzala kraťase a tílko.
"Win zavezeš mě na fotbal?" vthl mi do pokoje Noah.
"Jo jasně," přikývla jsem a společně jsme se vydali dolů. Obula jsem si tenisky a počkala na Noaha, který hledal dres. Já jsem si šla mezitím sednout už do auta. Když přiběhl Noah rozjela jsem se po silnici ke střední, kde měl Noah fotbal. Když jsem zaparkovala, tak jsem vypnula motor. Noah se na mě zmateně podíval.
"Co to děláš?" zeptal se.
"Počkám než ti skončí trénink, ne? Nepojedu zbytečně domů a potom zase sem." vysvětlila jsem a vystoupila z auta. Noah udělal to stejné a bouchl dveřmi. Jen jsem se ušklíbla a Noah se rychle vydal dál odemě. U hřiště jsem si sedla na lavičku a vytáhla si mobil, abych si pustila nějaké písničky, ale dřív než jsem to stihla udělat, někdo si sedl vedle mě. Zmateně jsem se otočila a spatřila Petera.
"Ahoj, Winter." usmál se.
Nahoře Noah :))
