Zrovna jsme obědvali, když se ozval zvonek. Brook se zvedl a šel otevřít. "Čau Kyle," uslyšela jsem ho. "Co potřebuješ?"
"Je tady Winter?" vidlička, kterou jsem držela mi vypadla z ruky. Teta a strýc Henry se na mě překvapeně podívali. Max se šíleně šklebil a do kuchyně se vrátil Brook.
"Kyle s tebou chce mluvit," zamumlal zmateně a posadil se na své místo. Odložila jsem nůž a odsunula jsem od stolu.
"Hned jsem zpět," řekla jsem a vyšla z kuchyně. Kyle stál u dveří a pozoroval své boty. "Prý mě potřebuješ." ozvala jsem se a on zvedl hlavu.
"Ahoj," usmál se. "Neruším?" zeptal se.
"Zrovna jsme jedli," pokrčila jsem rameny. "Ale dobrý. Co potřebuješ?" založila jsem si ruce na hrudi a čekala na jeho odpověď.
"Napadlo mě, že bychom mohli někam zajít," začal. "Třeba kino? Nebo něco takovýho?" překvapeně jsem zamrkala. Opravdu mě teď pozval na rande. A opravdu přemýšlím nad tím, že s ním půjdu.
"To zní dobře," vypadlo ze mě, dřív než jsem si to stačila promyslet. "Třeba kolem osmé? Před kinem?"
"Jo klidně," usmál se a ve tvářích se mu udělali ďolíčky. "Takže-"
"Ahoj?" nervozně jsem se usmála a nešikovně ho objala. Cítila jsem jak Kyle nervozně položil ruce na mé záda. Když jsme se odtáhli, pořád se usmíval.
"Tak večer." otevřel dveře a vyšel ven. Když jsem zavřela, opřela jsem se o dveře a dívala se do blba. Ani jsem si nevšimla, že Max a Brook došli do chodby.
"Zdá se, že Winter bude mít rande," bouchl Brook svého bratra do ramene.
"Ano," odpověděl vážně Max. "Měli bychom si s ní o tom promluvit." Koukla jsem se na ně a zamračila se.
"Sklapněte," řekla jsem a odešla zpět do kuchyně.
"Všechno v pořádku?" zeptal se stýc.
"V naprostém," přikývla jsem a sedla si na své místo. Nevšimala jsem si toho jak Max a Brook vyprskli smíchy. Všechno mi bylo jedno.
Když skončilo kina, rozhodovali jsme se kam půjdeme. "Jeden spolužák dneska pořádá párty. Jestli chceš, můžeme se tam podívat." Navrhl Kyle.
"Klidně," přikývla jsem. "Myslím, že Max a Brook tam budou taky." došli jsme k jeho autu a nasedli. "Nepořádá jí Dominic Lynwood?"
"Jo. Znáš ho?" přikývla jsem. Znala jsem všechny kromě toho kluka, který sedí vedle mě. A to mě trochu děsilo. Hned jak jsme dojeli, Kyle nám šel hned pro pití a já čekala venku na verandě a pozorovala hvězdy. Když se vrátil podal mi kelímek a posadil se vedle mě. "Takže ty jsi bydlela tady?" zeptal se Kyle a napil se ze svého kelímku.
"Jo," odpověděla jsem. "Ale potom táta dostal lepší práci v Paříží a já jsem si musela začít zvykat na nový život." povzdychla jsem si.
"Vždyť Paříž musí být dokonalá," usmál se Kyle a já se zamračila.
"Věř mi," namítla jsem. "Není to tam tak dokonalý jak si myslíš." vzpomněla jsem si na Nicka a znovu se mi chtělo brečet.
"Proto si odjela?" koukl se na mě a já jsem znovu přikývla. Napila jsem se a všimla jsem si jak z nebe něco padá. Kyle si toho všiml taky. "To jsou-?"
"Vločky," usmála jsem. Položila jsem kelímek na schody a vyskočila na nohy. "Miluju zimu."
"Jmenuješ se po ní," připomněl Kyle. "Nechceš jít dovnitř? Začíná být zima."
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Sám si to řekl. Jsem tak trochu zima sama o sobě." usmála jsem se a zaklonila hlavu. Studené vločky mi dopadali na tvář.
"Jsi tak trochu šílená," křikl se smíchem Kyle.
"Já vím," souhlasila jsem a chytla ho za ruku. "Pojď být šílený se mnou." zasmála jsem se a rozběhla se po Dominicově zahradě. Kyla jsem táhla za sebou. Snažilo čím dál tím víc a na zemi se už začínala dělat tenká vrstva. "Zima je moje období. Vždycky jsem nejšťastnější. Nevím čím to je.." Potom jsem začala křičet. Věděla jsem, že v domě mě nikdo neuslyší protože tam hrála hlasitě hudba. Musela jsem to ze sebe všechno dostat, proto jsem křičela ze všech sil.
"Co to děláš?" zeptal se Kyle, když jsem musela nabrat dech.
"Křičím," řekla jsem udýchaně. "Takhle ze sebe dostaneš všechnu zlost." vysvětlila jsem. A potom udělal něco, co jsem nečekala. Začal křičet taky. Na tváři se mi vytvořil úsměv a já začala křičet znovu. Museli jsme vypadat jako dva blázni, co křičí v noci na zahradě, když sněží, ale bylo mi to jedno. Nesnášela jsem to, že jsem se musela odstěhovat do Paříže, nesnášela jsem Nicka, Emmu a svůj nový život.
Přestala jsem křičet a po chvilce utichl i Kyle. "Máš pravdu," usmál se. "Vážně to fungovalo."
