Je to už asi měsíc co jsem Gothik je to pohodlnější něž to co jsem nosila před tím, a nejlepší mám přátele a i kluka.
zjistila jsem že ve škole je skupinka Emařů Punkerů a Gothiků a nějak sem se s nimi zpřátelila.
Nejlepší je stejně Sebastian každý den mě doprovází do školy a vždycky na mě čeká jsme spolu každý den, taky jsme si zabrali naší půdu kde jsme si uděli takový malý pokojíček moji rodiče nemají nic proti jsou rádi že mám přátele a že mám i kluka nikdy jsem nebyla moc oblíbená ale také mě zajmá jedna věc co dělá když jsem ve škole asi nesedí doma ale myslím si že někam chodí protože vždycky když na mě čeká před školou tak se chová docela zvláštně a když jdeme na procházku do lesa tak se pořád vyhíbá jednomu místu vždycky zrychlí skoro ho nestíhám vždycky nervozitou skoro nemuže dýchat.
Už mě to přestávalo bavit a hlavně mi dělal starost tak jsem se zeptala co se děje chováš se zvláštně a hlavně na tom mistě v lese děje se neco? zeptala jsem se smutně objal mě a začal brečet nedařilo se mi ho uklidnit. Šla jsem druhý den za školu a sledovala ho šel na to místo kterému se vyhýbal byl tam někdo v černém plášti a vyhrožoval mu moc jsem mu nerozuměla ale Sebastian se ho dost bál.
Vybuchla jsem vzteky a zčernali mi oči měla jsem zrcatko byla jsem nastvana v běhla jsem tam a zaůtočila na to divné monstrum nepamatuji si co jsem udělala, probrala jsem se doma na posteli Sebastian sedel u stolu klepal se.
Co se stalo? kde to jsem? byla jsem přeci v lese otočil se na mě a zeptal se koktavím lasem proč jsi šla zamnou? Dělal jsi mi starosti
Víc se dozvíte v další kapitole...
