Co přinese osud?

10.

pohled Libora

Byl jsem běhat, jako každé ráno. Běžel jsem okolo svých oblíbených míst a dorazil jsem ke se svému nejoblíbenějšímu. K řece Dřevnice. Chci vám říct, že ode dnes ho budu mít ještě stokrát radši než předtím. Potkal jsem tam úžasnou dívku jménem Gabi. Škoda jen, že neznám její příjmení. Ale slíbila mi, že bude na zápase, tak si jí tam už někde najdu a zeptám se.

 pohled Gabi

Dnešní den je totálně úžasný. Těším se na zápas ještě víc než ráno. Je půl třetí tak to snad už vydržím. Právě čekám na Anett před jejím domem a těším se až jí všechno řeknu.

Já: Anett, Anett neuvěříš co se stalo" vyhrknu na ni hned, co vykročí ze svého domu.

A: To mně ani nepozdravíš? No nic, tak podívej" řekne s úsměvem a čeká, co ze mě vyleze

Já: No takže ráno jsem byla po dlouhé době běhat a vyplatilo se, potkala jsem Kášu a dokonce jsem si povídali" To slovo Káša vykřičím tak nahlas, že se na mě snad půlka Zlína dívá, co jsem to za šílence. Zklamu je, nejsem šílenec, jen praštěná fanynka. Ale dnes je mi všechno totálně šumák. Za to Anett se za mě určitě musí stydět.

A: No to je super, ale nemušíš z toho být tak paf a řvat to tak nahlas, že tě slyší půlka Zlína" řekne mi se závistivým pohledem, vím jak ráda by chtěla potkat Holase jen ta náhodně. Bohužel já ji to splnit nemůžu.

Já: No tak se nezlob prosím tě'' řeknu a obejmu jí. Ani nevnímám, že už jsme skoro u stadionu.

Vcházíme dovnitř stadionu Ludka Čajky. Atmosféra je už ted  úžasná to je ještě nezačal zápas. S Anett hledáme místo na sezení a najdeme dvě volná za Kášovou branou. Usadíme se a čekáme až zápas začne.

Děkuji všem, co tuhle blbost čtete.