Co přinese osud?

29.

Gabi
Nováková pohni si" buzerovala jsem sama se, hned co jsem vkročila do interieru stadionu. Bože už jsem to chytla od Anett. Ale je pravda, že bych ho měla najít.. A to hned. I kdybych ho tam viděla stát s jinou, nikdy v životě si to nebudu vyčítat.Můžu si celej život říkat, že jsem to aspon zkusila.

Prošla jsem kolem hlučného davu lidí a dál se poohlížela po Liborovi Přes ty lidi jsem viděla tak na 50 centimetrů. Proč k sakru nejsem větší? Říká se, že co je malí, to je roztomilí, ale ted se mi to zrovna moc nehodí. Může mě aspon těšit, že těch lidí přislo fakt hodně. Určitě jsou smutní, že Libor odchází, ale na druhou stranu, správný fanoušek mu to přeje. I když jsou smutní, tak je to brzo přejde. Ale vím, že pokud ho uvídím s jinou, tak mě to bude bolet dýl než pár dní.

Konečne ho vidím. Je tam s bandou asi desetiletých kloučků a rozdává jim podpisy a něco jim vypráví. Musím se nad tím pousmát. Je už na pohled vidět, jak dobré má srdce. Sakra musím to hned napravit. No vlastně musím počkat než mu skončí rozlučka. Mezítím se pokusím najít Anet a snad si s ní i chvíli popovídat. Holas bude zřejmě někde v kabině, tak by se mi to pohlo povést. Tak jsem se otočila a šla.

Libor

Povídal jsem si na rozlučce s malými kloučky, když v tom jsem ji uviděl. Blondáta holčina byla ke mě otočená zády a chystala se někam odejít. Ale tentokrát si ji už utéct nenechám. Vím, že je blbé tam ty kloučky nechat samotný, ale ona je pro mě důležitější. Omluvil jsem se jim a utíkal směrem k ní. Vypadali sklesle, ale to mě ted tak moc netíží. V hlavně jsem měl jen jednu myšlenku. Jen at mi zase neuteče. Snad ne, protože už jsem skoro u ní.

Gabi

Šla jsem k místu, kde jsem předpokládala, že by a Ann mohla být. Jenže po chvíli mě zastavila něčí silná paže. Tušila jsem, kdo by to mohl být, ale moc jsem tomu nevěřila. Když jsem se však otočila málem mi spadla brada.

Li, Libore?" vykoktala jsem s úvidem ze sebe.

Gabinko, nemusíš mi nic říkat, ale prosím, vyslechni mě" začal a já s napětím čekala, co řekne. I když můj proslov pro něho se kvúli tomu nezmění.

No víš, je mi bez Tebe smutno,já ty dva týdny bez Tebe probrečel. A já skoro nikdy nebrečím. To ty si moje všechno.Bez tebe je můj život nic. Já vím, že to tady nechceš opustit, ale prosím máš ještě týden tak si to promysli." klečel prosebně na kolenou. Wau tohle jsem nečekala.

Libore, já jsem dnes za Tebou,proto abych se ti omluvila, ale hlavně proto abych ti řekla, že ty si moje všechno, že chci jet s Tebou, chci s Tebou být dál, že můj život Tebe nemá cenu. A doufám, že mě necháš jet s Tebou. " řekla jsem a jako odpověd se mi dostal polibek. Polibek , který byl snad ještě lepší než ten první.