Co přinese osud?

13.

Pohled Gabi

Zápas se pomalu blíží ke konci a já začínám pociťovat nervozitu. Vždyť já  jdu na večeři s  tm, kdo se mi zatraceně moc líbí. Jak to bude probíhat? Asi budu stát jak sloup neschopná říct jediné slovo. Podívala jsem se na Anett. Taky nebyla zrovna v pohodě.  Rozh odla jsem se, to nechat plavat a zažrala jsem se do dění hokeje.

Pohled Káši

Zápas skončil a já se podíval směrem k tribunám. Když jsem se podíval na Gabi vykouzlil se mi úsměv na tváři. Byla nervozní a zároveň roztomilá. Musel jsem se nad tou dívčinou pousmát. Nemusí být nervozní jsem přece jenom taky člověk. Strašně se těším až budu moct za ní jít.

Gabi

Zápas skončil a my s Anett byly ještě víc nervozní než předtím. Zlín vyhrál těsně 4:3 a Káša pochytal snad 40 šancí. Pak jsem ho viděla, jak si užívá děkovačku. Je vidět, že hokej je něco, co ho strašně naplňuje. Jako mě veterina.

Káša  

Jak jsem poděkoval divákům a dal všem autogramy, tak jsem pomalu s Holasem vyrazili ke Gabi a té druhé holce. Těšil jsem se jak blecha. Holas mi celou cestu povídal, jak bude trávit večer s tou druhou. Vyšli jsme ven ze stadionu a tam je uviděli. Stáli tam  a o něčem si podívala. Zatím si nás nevšimly. Proto jsem tiše poklepal Gabi na rameno. Lehce nadskočila a pak se na mě podívala s udiveným výrazem.

Ahoj" řekl jsem jí. Chvíli mlčela, ale nakonec jsem se dočkal její odpovědi.

Ehm ahoj" vylezlo z ní po chvíli. Proč je sakra, tak nervozní

Můžeme jít ?" zeptal jsem se a nahodil svůj úsměv.

Jen přikývla. Holas s Anett odešli už někam pryč. Doufám, že Gabi nebude takhle zamlklá celý večer...