Co přinese osud?

Jak to bude?

Libor

Vrátil jsem se z rodinné akce, která celkem ušla. Všichni mi gratulovali, nejvíc asi můj 15 letý bratránek Honza, který je z NHL úplně paf, snad ještě víc než já. Prý jsou na mě všichni moc pyšní, mám tu nejlepší rodinu na světě, mám je strastně moc rád.Chtěl jsem však, aby už byl konec a já mohl jít k Gabi a říct jí tu skvělou novinu. Taky jsem jí volal, že mám pro ni překvapení a že bych mohl za půl hodiny příjd. Působila trochu rozmrzelým dojmem, protože právě vstala .

I když jsem strastně moc nadšený, mám i obavy. Ne jen z toho, jak v NHL zapadnu, jak se naučím jejich jazyk a nebo aspoň dobře anglický jazyk a podobné věci. Hlavní strach je ten, jak to bude dál mezi mnou a Gabi. Opravdu mi na té holce moc záleží a hrozně moc ji mám rád. No, co rád já ji miluju. Miluji jí, a nechci jí nějak ublížit. Miluji jí a dnes večer jí to řeknu. Řeknu jí, at se se mnou přestěhuje a šťastně spolu žijeme. Jen doufám, že mi neřekne ne. Nesmí! Budu ji, tak dlouho přemlouvat, dokud neřekne ano.  Pokud mě miluje, tak řekne ano. Ale co když mě nemiluje?  To bych asi nepřežil.

Po desetiminutovém přemýšlení, jsem se rozhodl to nechat, tak jak to je a  vydat se s Gabi. Řekl jsem si, že to s ní vyřeším večer, ještě přece o ničem neví. Proto jsem vstal z postele, vzal Barneyho a vyrazil. Chci jí vzít k našemu oblíbenému místu za zlínskou Letnou. Proto jsem zamkl a vydal se s měr Gabbin dům.

Po delší době kapitola. Chtěla jsem jí vydat včera, ale byla jsem v Osvětimi a bylo to pro mě moc smutné. Snad mi odpustíte