Co přinese osud?

Rozuzlení

Gabi

Zápas skončil a já s Anett jdeme za svými kluky. Zatímco Anett by tam nejradši utekla za Holasem  a objal ho. Já se pomalu loudám starým zimním stadionem Luďka Čajky a míříme k zlínským šatnám, kde mám sraz s Liborem. Možná se uvidím i s dalšími hráči. Loudám se, protože se bojím. Jak to Libor vezme? No tak Gabrielo měj trochu odvahy. Anett už mi někam utekla.

Docházím k šatnám, ale nikoho tam nevidím. Třeba jsou ještě v šatnách, ale Anett už tu není. Když chci zaklepat, ozve se za mnou hlas.

Gabi, tady jsem, jestli teda hledáš mě" otočím se za tou osobou s povědomým hlasem. No, kdo jiný to může být než Libor. Má nádhernou kytici. Ta je pro mě?

Jo, hledám ahoj" řeknu, už se nechci bát a taky nebudu. Ten tmavovlasý, hnědooký chalan, co mi tak zamotal  mou chytrou hlavu. Libor mi za to opravdu stojí. I když jsme ho viděla naživo jen dvakrát, vím že je ten pravý. A proto pokračují.

Víš Liborem, moc jsi mi chyběl. Já tě mám moc ráda a strašně ráda bych chtěla být s tebou, ale nevím jak to chceš ty, a i když se osobně moc neznáme, vím že jsi pro mě ten pravý, zní to bláznivě ale je to tak, dej mi prosím šanci" Páni, co jsem to řekla, čekám, že se do minuty otočí a odejde. Je mi ze mě nanic. Tohle slyšet neměl.

Promiň, já-" chci něco říct, ale on mě umlčí. Polibkem. Jsem tak šťastná.

Víš Gabi, chci být s tebou ve vztahu, ale chci jít na to pomalu, jestli souhlasíš" řekne mi a usmívá se.

Ano, ano" řeknu a s radostí ho obejmu.