Vyvolení

útěk

Ráno mě probudil zpěv ptáků. Modlila jsem se, že se probudím ve své posteli a tohle byl jenom sen. Opatrně jsem otevřela oči a k mé smůle to sen nebyl. Všechno to na mě večer spadlo a oči jsem ještě pořád měla oteklé. Chtěla jsem zůstat v posteli a nikdy nevylézt.

Nevím, kdy přiletěl Plagg, ale vážně jsem ho nechtěla vidět. ,,Dobré ráno, Beruško." ,,Dobré Plaggu. Ale neříkej mi Beruško, jsem Marinette," ospale jsem zamumlala. ,,Jak chceš, Beruško," usmál se. Zrovna vtipné se mi to nezdálo, ale co by se mi taky mělo zdát vtipné? Celá situace byla spíš k pláči. ,,Dnes máš trénink, tak vstávej," začal mě tahat z postele. Respektive se mi pokoušel pohnout ramenem. ,,Já nikdy nesouhlasila, že budu Beruška," zavrtala jsem se do deky a otočila se k němu zády. Dnes mě z postele nic nedostane. Najednou ze mě opravdu strhl deku. Lekla jsem se tak, že jsem málem spadla z postele. ,,Plagg má pravdu." Vyděšeně jsem sebou trhla. Adrien! Snažila jsem se ho ignorovat. Můj spánek mi nevezme ani on. ,,Mimochodem, hezký pyžamo," pobavené mi zavrněl u ucha. Tehdy mi došlo, že jsem jen ve spodním prádle. Tato skutečnost mne velmi rychle dostala na nohy. ,,Vypadni z mýho pokoje, úchyle!" Vykopla jsem smějícího se Adriena ven a zabouchla za ním dveře. 

,,Kolik je?" snažila jsem se zahnat své rozpaky o několik minut později, již oblečená do tuniky, kterou jsem našla na stolku. ,,Šest." ,,To se nemůžu ani vyspat?" ,,Spala jsi už víc než dost." Sedm hodin, tomu on říká víc než dost. Normálně jsem zvyklá spát aspoň devět. A dnes bych uvítala i deset. ,,Pohni. Nebudu ztrácet čas s malou holkou, co není schopná ani vstát z postele." Měl stejnou náladu jako včera, možná ještě horší. A to se zdálo, že dnes bude jiný. Možná mu vadí, že jsem oblečená. Nad tou představou jsem se zatřásla. ,,Já nejsem malá." odporovala jsem mu i když měl pravdu, byl nejmíň o hlavu větší než já. ,,Notak, Adriene. Máš se chovat slušně," napomenul ho Plagg. ,,Tobě se to řekne, jsi kwami, máš času dost." odsekl Adrien. 

,,Co ho kouslo?" zeptala jsem se Plagga, když Adrien odešel. ,,Naposled Linga. Proč?" nechápavě se na mě podíval. ,,Ne doopravdy. Myslím tím, co mu je." ,,Aha." přikývl Plagg. ,,Co je to Linga?" ,,Stvoření podobné hadovi. Bojoval s ní ve třinácti," řekl Plagg, jako by mi sděloval jaké je počasí a ne jak Adrien zabil příšeru. ,,S mečem je asi dobrý viď?" snažila jsem se o nezaujatý tón. ,,Kdo mluvil o meči? Kdepak, přepadla ho neozbrojeného.Ale máš pravdu, je úžasný. A ty budeš stejně dobrá." ,,Já neříkala, že je úžasný," odsekla jsem. Ten je poslední, o kom bych takhle přemýšlela. No, Chloe nikdo nepřekoná. A samozřejmě ani moje matka nesmí býti opomenuta. Ačkoli bych ji nejradši ze své mysli odstřihla. ,,Proč to všechno dělá?" ,,No... Ehm To ti nemůžu říct." omluvně se na mě podíval. Snažila jsem se dělat, že mi to nevadí.

Myslela jsem nic horšího než škola není. To jsem ale neznala hodinu historie od Adriena, při které jsem usnula. A nejednou poslintala sešit. Adrienův výraz bych nikomu nepřála vidět. Byl rudý vzteky. Seděla jsem v provizorní učebně na zemi a co si budeme nalhávat, dalo se tam opravdu snadno usnout. ,,Proč mi radši nevysvětlíš, co tady děláš kromě toho, že mě učíš? Třeba proč umíš bojovat s příšerami nejmíň od třinácti?" zeptala jsem se ho, jinak bych se asi unudila. Povzdechl si. ,,Ber to prosím vážně. Tohle není hra," nezněl tak hrubě jako ještě před chvílí. ,,Já jsem nikdy neřekla, že chci být Beruška a nehodlám se učit věci, které nepotřebuju vědět. Tak mi alespoň odpověz." ,,Kdo ti o tom řekl? Nerad se šťourám v historii," další povzdech. Zakoulela jsem očima. ,,Jak to, že mě právě učíš historii, když se v ní nerad šťouráš," neudržela jsem se. Lehce zvedl koutky. ,,Dostala jsi mě. Tak kdo ti o tom řekl?" zeptal se znovu. ,,Plagg, copak tu je ještě někdo jiný?" ušklíbla jsem se. ,,Já ho zabiju." zamumlal téměř neslyšně. ,,Tak vysvětlíš?" ,,Ne. Ještě ne." ,,Proč okolo toho děláš takové drama? Chci jenom vědět co tady děláš. Nechci přece, abys mi řekl jméno tvé osudové lásky či co." naléhala jsem. ,,Ne," hlas měl zase hrubý. Měla jsem pocit, že ta poznámka o lásce ho vykolejila. ,,Přijdeš si tak zajímavější? Já ti něco povím, jsi trapnej." zvedla jsem se ze země a běžela do pokoje. Popadla jsem první věc co mi přišla pod ruku a praštila s ní o zem. Jestli mě nezabije on, pak už nic.