Vyvolení

Já nekoušu. Tedy většinou ne...

,,Mari. Nechceš si odpočinout? Zítra nás čeká náročný den," pobídla mě s úsměvem Alice. Podívala jsem se z okna. Nevšimla jsem si, že už padla tma. Dny tu ubíhaly tak jinak. Možná tu jsem týden, ale pořád jsem si na to nezvykla. ,,Co bude zítra?" otočila jsem se na ni. Zatím se nic nedělo, celý den jsem musela čekat doma, než někdo přišel a někdy mě vzali do obchodu na nákup nebo se prostě jen projít. Nechápala jsem, co tak náročného by se mohlo konat. ,,Přece začne tvůj výcvik," odpověděla mi D s jistou hořkostí v hlase. ,,Nebo sis myslela, že jsi tady jenom kvůli bezpečnosti?" zavrtěla hlavou. Nic jsem jí neřekla. Alice se k ní otočila a něco jí řekla česky. Brala jsem to jako znamení abych odešla.

Na posteli už mě čekalo růžové pyžamo a Tikki ležící na polštáři. Převlékla jsem se a lehla si, ale neusnula jsem. Všechno mi to vrtalo hlavou. Přemýšlela jsem, zatím co jsem si nevědomky hrála s Adrienovým prstenem. Bez Plagga jako by ztratil svůj lesk. ,,Tikki ty se mi zdáš dost rozumná. Tak mi pověz víš o nich něco?" obrátila jsem se ke své kwami. ,,Nevím. Ale cítím z nich podivnou sílu. Být tebou, jsem ve střehu," pokrčila malými ramínky. Potřebuji si promluvit s Adamem. Ačkoli jsem se s ním moc nesetkala, jsem si jistá, že je z nich jediný ochotný, mi něco prozradit. Alice by také mohla být k užitku, ale D se zdržovala v její blízkosti příliš často, takže jsem neměla moc šancí. Vydala jsem k poklopu a zaklepala. Dlouhou dobu se nic neozývalo, tak jsem ho nadzvedla. K mému úžasu se neobtěžoval zamykáním. Ležel na spacáku a hrál si s malým světýlkem. ,,Co potřebuješ, Mari?" zeptal se nakřáplým hlasem. Vždycky tady nakonec skončil, ačkoli ne vždy kvůli hádce. Možná jen ze zvyku. ,,Doufala jsem..." nedokázala jsem doříct větu. Jeho pohled mě vystrašil. ,,To máš jedno, promiň, že tě ruším," vzdala jsem se jsem zbabělec. Neměla jsem to vůbec dělat. ,,Počkej," zastavil mě. ,,Já tě nekousnu," usmál se a já to vzala jako pozvánku. Nechala jsem Tikki, aby mi vzlétla do kapsy a vyrazila jsem.

Rozsvítil, abych si mohla místnost lépe prohlédnout. Ihned mě zaujal velký stojan s pistolemi. Vpravo se ve stojanu vyjímaly všelijak dlouhé tyče a na podlaze ležely podložky z bambusu. Všechno vypadalo, jako by se zde zastavil čas, jedinou známkou reality bylo malé okno v levé straně místnosti. ,,Na co to tady máte?" obrátila jsem se na Adama, sedícího na spacáku uprostřed místnosti. ,,Asi mi neuvěříš, ale na sebeobranu," usmál se Adam. Přikývla jsem a začala jsem si prohlížet pistole z blízka. Ačkoli se od sebe moc nelišily, každá na sobě nesla známku svého majitele. Jednu zdobil oblak, možná zobrazující vítr, který obmotával celou rukojeť. Doslova mistrovská práce. Další zbraň se zmítala v plamenech. Poslední obtáčel proud vody. Na prvních dvou již seděl prach, ovšem ta poslední se stále leskla. Všimla jsem si, že je zde ještě jedna volná příčka. Chtěla jsem se zeptat, ale najednou jsem zahlédla, jak se něco pohybuje ve stínu.

,,Adame?" otočila jsem se na Adama. Nepříjemně se setmělo. Tiskla jsem si k hrudi ruku s prstenem a zkontrolovala kapsu s Tikki. Za chvíli už přiběhly i Alice s D. ,,Co se to-" ,,Pšššt," přerušila mě D a popadla pistole, tu větrnou hodila Alici a tu s vodou si nechala. Za pár vteřin zmizela stěna, jíž prošel podivný kluk s fialovou pletí, dále dívka v černém obleku s červenými tečkami a poslední holka v růžových gumových šatech. D, Adam a Alice se seskupili okolo mě a každý si vzal na starost jiného padoucha. ,,Reflekta- za žádnou cenu se nenechte zasáhnout jejím paprskem, anti-bug neškodná a zlolustrátor bez tužky je bezmocný." Alice začala na ostatní chrlit informace. ,,Poslal na nás zrovna tohle?" zamračila se D. ,,Zapomněl snad, kdo jsme? Možná je načase mu to připomenout," usmál se a olízla si rty. ,,Stále tak nezodpovědná, ale tohle je náš byt, tak ho neznič víc, než už je," zavrtěl hlavou Adam. ,,Lidi?" ozvala jsem se. ,,Pšššt. Být tebou, jsem zticha," otočila se na mě Alice. ,,Chceme jenom tu holku. Dejte nám ji a všichni si ušetříme námahu." usmála se anti-bug. ,,S tebou jsem hotová už teď," zakoulela očima D. ,,Jak je libo."

Reflekta začala střílet paprsky, ale D se již připravila a vyhýbala se jim s ladností kočky. Alice se bez problémů vrhla na Zlolustrátora. A Adam se ujal anti-bug, sedící na zbytku stěny. Nikdo si evidentně nevšiml pohybu ve stínu. Nebylo to možné, ale mě bylo jasné, že tam je někdo další. Ozvala se první střela a já se radši schovala za stojan. Netušila jsem, co dělat. Sledovala jsem boj. Anti-bug se s Adamem snažila držet krok, ale i ozbrojená se mu nemohla rovnat. D se za celou dobu nepřestala usmívat. Bohužel Alici se tak dobře nevedlo.

Najednou vystřelila a tím pádem zhasla všechna světla. Došlo mi, že se mě nyní bude snažit chránit. Tak to v žádném případě! Tohle je totiž můj příběh a kdybych se nechala zachraňovat, co jsem to za hrdinku? Správně, nejsem. ,,Tikki, tečky!" netuším, jak jsem přišla na správná slova, ale tak nějak jsem to zvládla automaticky. Mé oblečení se začalo měnit. Z pyžama se staly červené elasťáky a tílko stejné barvy, okolo pasu se mi vinulo jojo. Proč zrovna jojo? Čekala jsem něco víc...

Možná bych nad svým kostýmem bědovala až do rána, kdyby mě nevyrušilo světlo, které sálalo z Adama. Ne světlo... oheň. Celý hořel! Opíral se zády o D a ozářil tak její špičaté zuby. Ačkoli by měla syčet bolestí D se zdála naprosto lhostejná k jeho horku. Všechno soustředil do své ruky a zahodil ji. Alice se opravdu snažila dostat ke mně, ale nevypadala jako člověk. V mihotavém světle plamenů jsem si nebyla jistá, ale zahlédla jsem něco, jako drápy na konci její levé ruky. Stále bojovala se Zlolustrátorem. Svým způsobem... Snažila se ho svázat do kouta, ale Reflekta střílela po celé místnosti po slepu, protože plameny zhasly, sotva se dotkly země a stále jí tím překážela. Rozhodla jsem se tedy zamířit za Alicí. Měla bych zdůraznit slovo rozhodla, protože sotva jsem vstala, narazila jsem do někoho. Ano, správně, byla to ta neviditelná osoba.

A co jiného se dá čekat od neviditelného padoucha než, že si bude hrát na schovávanou? Takže jsem se ho nebo ji snažila najít, ale jaksi mi to nešlo... ,,Naše malá bojovnice se už umí transformovat? Škoda jen, že máš stále první úroveň," ozval se mi u ucha dívčí hlas, těsně před tím než mi vrazila pěst do čelisti až zakřupala. Neudržela jsem se tichému vzlyku. V ústech jsem cítil kovovou pachuť krve. Nemohla jsem ji vidět, ale slyšela jsem, jak prudce oddechuje. Cítila jsem záchvěv větru když se napřáhla k dalšímu úderu. Ale tentokrát jsem se jí vyhnula a kopla do místa kde by měla mít žebra. K mému úžasu jsem opravdu něco trefila.

Radost bohužel pominula jakmile jsem dostala kopanec do kolene. Sakra! Moje fyzické schopnosti nejsou zrovna vysoké úrovně i když se mi po zápasení s Adrienem zlepšily. Každopádně se nějak musím dostat zpátky na nohy. ,,Snažíš se mi postavit? Jak sladké," zavrkala nade mnou. Chytla mé ruce a zaklínila mi nohy, abych se nemohla hýbat. Čekala jsem na poslední ránu, ale nedopadla na mou tvář. D nechala Reflektu na starosti ostatním jenom kvůli mně. Tedy to jsem si myslela, dokud jsem nezahlédla krev na její šupinaté kůži. ,,Pohni si," zvedla mě na nohy a strčila k východu, než jej sama zatarasila vlastním tělem.  ,,Konec srandy. Chci se trochu prospat," povzdechla si a vyřídila Reflektu jedinou střelou. Adam zrovna přivázal Anti-bug ke Zlolustrátorovi. ,,Tak fajn, konec představení," pokynula ostatním a sešly jsme dolů. 

,,Jsi zraněná," zamračila se Adam na D. ,,Nic to není," pokrčila rameny. ,,Tohle na tobě nesnáším. Dokonce ani Starší to z tebe nevytloukli," povzdechla si Alice. D po ní hodila naštvaný pohled a Alice si uvědomila, co to řekla. ,,Teda mám na mysli, že-" snažila se to něčím zamluvit, ale D ji zastavila zvednutým prstem. ,,Stejně momentálně nevypadáme zrovna lidsky," usmála se a odhalila své špičaté zuby. Vybavila se mi Adrienova slova. ,,Draci žijí jenom v Evropě." zašeptala jsem. ,,Správně. Konečně se ti můžu doopravdy představit: Jsem drak s mocí vidění," usmála se Alice. ,,A my jsme jen draci bojovníci, ale máme za ty roky dostatek vychování," uklonil se mi Adam a D přikývla. Ohromeně jsem na ně zírala. Bydlím s Draky. Celou tu dobu... Tak proto mě tu nechali. Kde jinde bych byla víc v bezpečí, než s bandou mystických tvoření? Upřímně v tu chvíli jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí. Jak jsem se mýlila...

Čau lidi tak je tady další kapitola. Je celkem zvláštní, ale i tak to není úplně nejhorší (alespoň doufám). Je sice trochu kratší, ale nechci si všechny nápady vyčerpat. No, každopádně se blížíme ke konci (už vás slyším: ,,konečně!"). Ale možná si pro vás přichystám menší překvapení, ale to uvidím podle toho, jak se vám a taky mně bude chtít. Za chyby v textu se omlouvám.

Díky za přečtení a zase příště!

Vaše Rev!