Vyvolení

Hra na pravdu

Probudila jsem se a zírala na dřevěný strop. Na ten se dívám každé ráno. Už je to skoro týden, co jsme opustili ten byt ve městě a odjeli sem. A také za celou tu dobu se D neukázala. Ačkoli se Adam s Alicí snaží tvářit klidně, jejich hádky slyším každý den. Dokonce už jim trochu rozumím. Sice skutečně chabě, ale lepší než nic. To samé můžu říct i o svém výcviku. Adam toho ví překvapivě hodně o historii a Alice se ukázala jako přebornice v sebeovládání a hlavně mi pomáhá doplnit mezery v představivosti. Nebýt toho, nikdy bych neuměla používat štěstíčko–schopnost co mi dá předmět který potřebuji i když o tom někdy sama ještě nevím. A oba jsou neuvěřitelně dobří bojovníci. Jak jsem zjistila měli na to několik set let, ale to mi na kuráži moc nepřidalo. Já na to tolik času rozhodně neměla a moje schopnosti se nemohly zlepšovat slimáčím krokem. Mají vůbec slimáci kroky? To je jedno, je toho na mě už moc.

Mám stále čím dál větší obavy a nejen o Adriena. No budiž, většina mích obav se týká toho protivy, protože jsem jej naposledy viděla v bezvědomí a předtím se choval mile. Jak bych se o něj mohla nebát? Bohužel ,na žádnou z těchto otázek nemám odpovědi, ačkoli mám pocit, že Alice by mi to řekla. Překvapivě se bojím o D. Nikdo mi neřekl, kam šla, ale zdála se mi schopná všeho a je to dlouho, co jsem ji viděla naposledy... Ne, že by mi chyběla, bez ní se mi zdá, že můžu dýchat v klidu. Vlastně z ní mám dost podobné pocity jako z Adriena, jenom s mnohem větším strachem. Všechno mi to přišlo absurdní, ale věděla jsem, že někde Adrien skutečně umírá a já tady trčím s lidmi, co mi bez ní a jejich mistra tolik nepomůžou. Tikki mi byla snad jedinou útěchou.

V takových myšlenkách jsem měla v plánu pokračovat až do snídaně, když jsem to zaslechla. Napřed prásknutí dveří následované naštvaným křikem Alice. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby se ovšem ozýval i hlas Adama, což se ale nestalo. Podivnější ovšem bylo, že křik ustal stejně rychle, jako začal. Vyměnila jsem si s Tikki pohled a obě jsme přikývly.

Vstala jsem a sešla dolů ještě v pyžamu. D stála uprostřed obýváku chaty v celé své kráse a objímala Alici. Než jsem ovšem stačila cokoli udělat, hodila po mě nůž. Stála jsem jako přimražená a třeštila oči. D stála najednou přede mnou v ruce s tím samým nožem. ,,Musíš být stále v pozoru." povzdechla si a zastrčila si ho za pas. ,,J-jak.. Kdy... co...?" zmateně jsem tikala očima mezi ní a zbraní. ,,Nemáme čas si hrát. Za pět minut se sejdeme venku," zamračila se a odešla do kuchyně. ,,Co je s ní?" podívala jsem se na Alici. Ta jen pokrčila rameny. ,,Je trochu rozladěná. Zvykneš si," ušklíbl se Adam, ale jinak, než normálně. Něco se muselo stát.

Ven jsem se dostala, jak nejrychleji jsem mohla s Tikki na rameni. D už na mě čekala převlečená, ale ne o moc veselejší. Ani nezvedla oči od nože, s nímž si hrála, když řekla: ,,Ukaž mi výsledek tvého výcviku." Nervózně jsem přikývla a přeměnila se. Zatím jsem si na to ještě nezvykla. ležérně zvedla oči. ,,Dobře. Seznámil tě někdo, jak to funguje?" zeptala se a prohlížela si mě. Můj kostým se za tu dobu nezměnil. Je víc, než ubohý. Adrien ho měl mnohem lepší a realističtější. ,,Ono to má mít nějaké vysvětlení?" ,,Samozřejmě. Jistě sis všimla rozdílu mezi tvým a Adrienovím vzhledem. Je to, protože se mění podle souznění s kwami. Momentálně je tvé spojení s Tikki velmi slabé. Jako první vás tedy sblížíme." ,,To budeme hrát karty nebo co?" zasmála jsem se. D mě probodla tak naštvaným pohledem, že jsem hned přestala. Vtom přišla Alice. ,,Co se sblížit všichni?" Usmála se a naklonila se k D. ,,Prospělo by nám to," upřela na ni prosebný pohled. ,,Fajn..." povzdechla si D. Alice si poskočila a popadla mě za ruku. ,,Tohle si užiješ, věř mi." Aniž bych mohla něco namítnout, táhla mě domů. 

,,Takže," začala Alice, když jsme všichni seděli v obýváku, ,,zahrajeme si hru na pravdu, co říkáte?" Podívala se okolo. Adam, sedící na gauči vedle ní, trochu zaúpěl. D v křesle naproti mě se trochu usmála. Já osobně tu hru neznala a bála se zeptat. Trochu mě děsilo, že na stole uprostřed byly skleničky a něco, co se mi zdálo jako alkohol. ,,Pro jistotu vám vysvětlím pravidla. Každý má právo položit otázku komukoli v kruhu, tato osoba musí odpovědět pravdivě, pokud neodpoví nebo někdo z nás bude vědět, že lže, musí se napít," usmála se a ukázala na skleničky před námi. Musím přiznat, že představa pití se mi nelíbila, ale pokud mi ostatní odpoví, dokázal jsem se s tím vyrovnat. nakonec, nemám, co skrývat. ,,Tak začneme," povzdechl si Adam.

Hráli jsme strašně dlouho. Ptala jsem se na všechno možné i nemožné. Nakonec jsem zjistila, že všem je okolo dvou set let, že se ve skutečnosti jmenují úplně jinak, jak si přesně nepamatuji, jsou to pro mě poměrně složitá jména, ale jedno bylo určitě Lucy. A samozřejmě se otázkám nevyhnula ani Tikki. Na oplátku jsem musela odpovědět na spoustu stejně intimních otázek, ale dalo se to zvládnout. Kromě těch pár, při kterých jsem se radši napila. Po době, která se mi zdála dostatečně dlouhá, k čekání, jsem se rozhodla vytáhnou asi nejhorší otázku. ,,D.. Odkud se znáte s Adrienem?" Bylo trochu riskantní, ptát se zrovna D, ale z těch tří pila nejmíň a ostatní by mi stejně bez jejího souhlasu neodpověděli. Ale bála jsem se, to ano. Po tom, co jsem se jí zeptala, jestli někdy byla zamilovaná, se mi zdála neklidná, ale možná to bylo jen tím pitím. Povzdechla si a já si na chvíli myslela, že se napije. Kousla jsem se do rtu. Prosím. ,,Kdysi jsme přišli do chrámu v Miraculous. Tenkrát byl ještě malý chlapec, co získal kwami. Nějakou dobu jsme tam žili. To už bylo jasné, že nebudeme dalšími vyvolenými, ale aspoň jsme mohli pomoct jemu," smutně se usmála. ,,Tak, řekni mi, co si o něm myslíš ty, Marinette," podívala se na mě. Teď jsem byla já v pokušení se napít, ale nakonec jsem odpověděla. ,,No, je to arogantní vůl, bez špetky inteligence, co se pořád někde poflakuje, plný nesmyslných keců, pořád si mě dobírá, ale..," vzpomněla jsem si na tu noc a neovládla se, ,,Někdy.. je jako někdo úplně jiný. Je milý a.. pomáhá mi. Dal mi do pokoje květiny, když jsem měla zlý sen nebo nemohla spát, nechal mě u něj spát.. On... jistým způsobem, je dokonalý," povzdechla jsem si. Chybí mi. Všichni se na mě dívaly a já zrudla. Tohle jsem neměla v plánu. Ten hloupý alkohol mi zatemnil mysl. Adam se lehce ušklíbl a vyměnil i se sestrou pohled. Tuhle hru bral spíš jako příležitost se opít, protože zatím nezodpověděl víc než pár otázek, jakmile přišlo něco hlubšího, radši se napil. 

,,Tak jo, jsem na řadě," usmála se Alice vedle mě. Taky toho v sobě měla dost, ale ne tolik jako Adam. Normálně by byla řada na Tikki, ale několik kol zpět ji odrovnalo pití. ,,Takže.. Co si o mně myslíš?" upřela oči na Adama, který celý znehybněl. Čekala jsem, že se napije nebo zasměje nebo něco. Konec konců, co to je za otázku? Vím, že se znají dlouho, takže bych předpokládala, že něco takového už mají vyřešené. ,,Já.. Vážně to sem musíš tahat?" povzdechl si. ,,A kdy jindy se tě asi mám zeptat? Nikdy nic neřekneš, nikdy mi neodpovíš, nikdy..." zlomil se jí hlas. To bylo asi poprvé, kdy jsem ji viděla brečet. Kousla si do čokolády a odtáhla se od něj. ,,Jestli mě nenávidíš, prostě mi to řekni. Protože já už nevím, co udělat," zašeptala. Adam se chystal něco říct, ale přerušila ho. ,,Nebo víš, co? Nic neříkej, to je taky odpověď," vyskočila a odešla pryč. Adam se po chvíli vydal za ní. ,,Hra skončila," usmála se D přiopile, asi není zvyklá pít. Ostatně jako nikdo z nás. ,,To měla být milenecká hádka?" zeptala jsem se jí, ani nevím proč. ,,Něco v tom smyslu. Ti dva... Chodí okolo sebe po špičkách, co mi paměť sahá. Ale asi se to dalo čekat, že toho Alice už jednou bude mít dost," povzdechla si. ,,Když mě omluvíš, jdu na vzduch. Musím si pročistit hlavu," zvedla se a nechala mě tam samotnou se spící Tikki. 

Rozhodla jsem se jít si pro vodu do kuchyně. Byla jsem ráda, že je to u konce a já už nemusím pít. Nesnáším alkohol. Jen ta chuť v ústech mi byla odporná. Když jsem se pokusila zvednout, zjistila jsem, že to bude těžší, než se zdá. Celý svět se mi motal. Vážně nejsem zvyklá pít, ačkoli možná to bylo jen placebo. Mě by totiž klidně opilo i nealkoholické pivo. Nakonec jsem se dokázala domotat jen do postele, kam jsem doslova spadla a usnula.