Little hope

9.kapitola- Poslal mě Fury

Dny pomalu ubíhaly a po Clintovi ani slechu. Už sme si s Lili pomalu začaly zvykat na ticho v domě. Teda pokud nepočítám neustálý Argův štěkot.

Jako každý večer, Lili šla zavřít Arga a já jí mezitím připravovala vanu. Po té první zkušenosti, kdy si ji Lilian napouštěla sama, už nehodlám nic riskovat.

"Tak mladá dámo, honem utíkej do koupelny." popohnala jsem ji okamžitě, jen co se vrátila.
"Ještě chvilku tetoo!!" smlouvala jako každý den.
"Žádné takové. Je pozdě, už musíš jít spát." neustupovala jsem. Ta její tvrdohlavost mě jednou přivede do hrobu.
"A co bude k večeři?" vyzvídala po cestě do koupelny.
"Co takhle toast s nuttelou?" navrla jsem první jídlo, které mě napadlo a o kterém zárověň vím, že ho má Lili ráda.
"Tak jo!" zaradovala se, krátce zatleskala a už jí nebylo. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a odešla připravit ten zmíněný toast.

Vzhledem k tomu, že na vedení domácnosti opravdu nejsem připravená, šíleně mě to vyčerpává. A tak dvacet minut po tom, co Lili usnula a já se dívala na televizi, zjistila jsem, že vlastně nemám nejmenší tušení, o co tam jde, a tak jsem sáhla po ovladači, televizi vypla a snad během pěti minut jsem usnula.

"Teto? Teto!" vzbudilo mě něco.
"Lili? Co se děje? Běž spát, ještě je brzy." ponoukla jsem ji.
"Ale teto, někdo je u nás v domě." vystrašeně zašeptala. To mě okamžitě probudilo. Zaposlouchala jsem se a zjistila, že má Lili doopravdy pravdu. Slyšela jsem nějaké hlasy. Nerozuměla jsem co říkají ani komu patří, ale jedno bylo jasné. Rozhodně tady nejsou na pokec a kafé.

"Lili?" otočila jsem se k ní. "Teď mě dobře poslouchej, ano?" podívala jsem se na ni a čekala dokud nepřikývne. "Vzlezeš si pod postel a dokud ti neřeknu nebo pro tebe nepřijdu tak nevylezeš. A pokud by sem někdo cizí vešel, budeš se snažit být co nejvíc potichu, ano?" snažila jsem se jí to co nejrychleji vysvětlit. Vyděšeně na mě valila očka. "Sluníčko já vím, že se bojíš, ale musíš to pro mě udělat. Dobře?" snažila jsem se ji přesvědčit. Po krátkém zaváhání přikývla. "Výborně. Si moc statečná." vzala jsem ji do náručí a sundala z postele. "Neboj se. Všechno bude dobré. Slibuju." rychle jsem ji objala a pak se dívala, jak si i s plyšákem zalézá pod postel. Hned na to jsem si vytáhla z nočního stolku zbraň a vydala se zjistit, co se to děje.

Veškeré hlasy se ozývaly z jídelny a kuchyně, proto jsem se tam vydala jako první. Jak jsem předpokládala, všichni muži byli z HYDRY. Pět proti jedné. To není zase tak velký rozdíl. Zvládnu je, musím. Už kvůli Lilian.

A tak sem neváhala už ani sekundu a vystřelila jsem proti nim. Jednoho z nich jsem střelila ještě před tím, než si vůbec uvědomili, že jsem tam byla. S těmi ostatními to zase až tak jednoduché nebylo. Toho dalšího mě netrvalo zpacifikovat déle, než pár sekund, ale pořád mi zbývali tři. Rozběhla jsem se proti zdi, odrazila se od ní a udělala elegantní salto dozadu, přičemž jsem jednomu z mých vzácných návštěvníku uštědřila krásnou ránu nohou přímo do obličeje. Fajn, už jenom dva. Mírně jsem si oddechla, což jsem neměla dělat. Přesne v ten moment proti mě oba vypálili a jediné co sem stihla postřehnout byla palčivá bolest ve stehně. Vykřikla jsem nečekanou bolestí, na kterou jsem však nebrala ohled a pustila se dopředu proti těm pitomcům.
Po asi deseti minutách, kdy bolest v noze výrazně vzrostla jsem musela uznat, že asi až tak velcí pitomci to nebudou. Drželi se celkem solidně, zato mě už pomalu docházeli síly.

Stačila však jediná myšlenka na malou Lilian zalezlou v ložnici pod postelí a nová energie mi znovu proudila v těle. Jednomu z mých protivníků se mi podařilo vykopnout zbraň, což mi celkem dost nahrálo. Pořádně jsem se rozmáchla a jedním kopnutím jsem ho poslala proti zdi, odkud se už nezvedl. Poslední bojoval o dost stečněji než ti před ním. Rána v noze mě dost silně krvácela a ani těch pár celkem hlubokých řezných ran mi moc nepomáhalo. Stačilo se však jenom lehce natáhnout a nůž, co sem si vzala v rychlosti z kuchyně a který mně stačil vypadnout by byl znovu můj. Bohužel můj protivník mi nedával moc šancí, kdy na něj šlo dosáhnout.

Konečně po dalších asi pěti minutách jsem se pro něj konečně natáhla. Stačilo jedno pořádné bodnutí a poslední z mužů z HYDRY ležel na zemi.

Svezla jsem se podél stěny u které jsem stála a nechala si chvilku na oddech. Přitlačila jsem si ruku na ránu, kde proletěla kulka. Ne že by to nějak zvlášť pomohlo, alespoň jsem však měla pocit, že pro to, abych nevykrvácela u sebe v kuchyni, něco dělám.

Po chvilce oddechu jsem se dobelhala pro Lili do ložnice.
"Lili? Zlatíčko, jsi tady?" ozvala jsem se už ode dveří, abych ji moc nevylekala. Když ani po pár sekundách nikdo neodpověděl, dostala jsem celkem strach.
"Lili?" zkusila jsek to znova. Opět nic. S velkými potížemi jsem si klekla k posteli. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem pod ní našla Lili, s rukama přitisklíma k uším, jak si pro sebe něco šeptá.Pomalu, abych ji moc nevyděsila se pro ni natáhnu. Polekaně sebou škubne, jakmile si však všimne, že jsem to já, okamžitě vyleze zpod postele a vrhne se mi kolem krku.

"Už je to dobré zlatíčko." snažím se ji uklidnit, moc se mi to však nedaří.
"Slyšela jsem hrozné rány. Moc jsem se bála." přiznala se potichu a hned na to se rozplakala. Nic jsem neříkala, jen sem ji pevně držela v náručí.
Po chvilce jsem se i s Lili v náručí zvedla a šla najít mobil. Potřebovala jsem dát vědět Hillové, aby se tu o to postarali.
Asi po dvou zvoněních to vzala. "Ano?" ozvalo se.
"Hillová? Měly jsme tu menší problém. Okamžitě mi sem někoho pošlete." oznámila jsem jí a poté jí vylíčila celou situaci.
"Hned vám tam někoho pošlu." oznámila mi okamžitě.
"Děkuju. A Hillová?"
"Ano?"
"Co nejmíň nápadně prosím."
"Spolehněte se."

Asi po půl hodině dorazili tři muži a kupodivu s nimi Hillová. "Poslal mě Fury." vysvětlila, když si všimla mého udiveného pohledu. Teda, měla jsem jen nadzvednuté jedno obočí, což se však u mě udiveným pohledem nazvat dá.
Hillová se i se svými muži odebrala do kuchyně a jídelny a já zůstala i s Lili, která neopouštěla mou náruč, v ložnici. Neuběhla dlouhá doba a Hillová se vrátila zpátky.
"Všechno je zařízené. Pošlu jsem ještě doktora aby se vám podíval na tu nohu. Jo a nejpozději do dvou dnů potřebuju písemné podrobné hlášení o tom, co se tu dělo." informovala mě.
"Pokuím se co nejrychleji." ujistila jsem ji. Jako odpověď mi jen přikývla a otočila se na odchod. Ve dveřích se však ještě zastavila. "Mimochodem, dostala jsem hlášení od Bartona. Zítra se vrací." otočila se a bez jakéhokoli dalšího slova odešla.
"Slyšela jsi to Lili?" pohladila jsem ji po vlasech. "Strejda Clint se zítra vrací domů. Konečně zase budeme všichni pohromadě." navzdory všemu, co se za posledních několik hodin událo, jsem se usmála.