Little hope

8.kapitola - Balletdance academy

"Lili? Lili broučku, musíš vstávat." budila jsem ji snad už po páté.
"Ještě chvilku." zachumlala se do Clintových peřin. Od té doby co je Clint v Mexiku, zvykla si spávat se mnou.
"Lili musíme vstávat. Přece nechceš zmeškat svoje první vystoupení." počechrala jsem ji ve vlasech.
"Tetó! To přece není vystoupení, ale soutěž." napomenula mě jako pokaždé.
"To ale nic nemění na tom, že musíme vstávat." usmála jsem se. "Přijď do kuchyně se nasnídat. Dobře?" otočila jsem se ještě ve dveřích. Jako odpověď mi jen přikývla.

"Co mám k jídlu?" přiřítila se za chvilku do kuchyně.
"No, vzhledem k tomu, že máš tu důležitou soutěž, udělala jsem něco mimořádného." položila jsem před ni talíř plný lívanců a palačinek absolutně zasypaných ovocem a různými čokoládovými věcmi.
"Palačinký!" vrhla se na ně a téměř okamžitě všechno zmizelo z talíře.
"Tak, teď do koupelny. Honem umýt zuby a pak si přines hřebínek, učešeme už doma." ponoukla jsem ji a uklidila nádobí.

Zanedlouho se Lili přiřítila, dokonce už i v baletních šatech.
"Tobě to ale sluší broučku!" pochválila jsem ji. Lili nic neřekla, jen se pousmála. Vzala jsem si od ní tedy kartáč, vyčesala jsem jí na hlavě drdol a pořádně ho upevnila. Mám takový pocit, že pokud by jí spadl, asi by mě zabila.
"Tak, běž si pro boty a jedeme." ponoukla jsem ji a sama si šla pro kabelku. Lili opět bez řečí jen přikývla.

Ani celou cestu v autě nic neřekla. To nebylo normální. Běžně žvaní, až mi z ní třeští hlava.
"Lilian? Co se děje?" ke konci cesty jsem to už nevydržela.
"Nic." nervózně se ošila a mně to už začínalo docházet.
"Ale notak. Přece by ses nebála. Vždyť to umíš úžasně." snažila jsem se ji uklidnit.
"Ale co když spadnu teto?!" rozmáchla rukama. "Nebo třeba zapomenu!" strachovala se dál a dál.

"Kolikrát si to doma tančila?" s pozvednutým obočím jsem se na ni otočila.
"Mockrát." potichu, že jsem jí málem nerozuměla, mi odpověděla.
"Tak vidíš. Umíš to perfektně. Tak se přestaň bát. A pokud by to náhodou nevyšlo, tak to vyjde příště." povzbudivě jsem se na ni usmála a vysedla z auta, jít vydělat věci z kufru. Lili vyskočila hned po mně a konečně nevypadala tak moc zakřiknutá.
"Připravená?" kývka jsem na ni a chytla ji za ruku.

V zákulisí jsme našli trenérku Lili, která si ji vzala na starost.
"V první řadě máte rezervované místo. Lili jdou na řadu poslední v jejich kategorii, takže jakmile dotančí, bude vyhlášení a Lili za vámi pak doběhne." informovala mě.
"Dobře, děkuju. Tak Lili," přiklekla jsem si před ni, "ať ti to dobře dopadne a neboj se, budeš úžasná." dala jsem jí pusu na čelo, objala ji a šla si sednout na své místo.

Upřímně, byla jsem šíleně nervózní. Věděla jsem, že jestli se Lilian něco pokazí, tak s ní nebude řeč a navíc strašně tvrdě dřela a bylo by mě jí neuvěřitelně líto.
Na plac nastoupilo číslo před Liliiným. Tři holčičky, kreré už jen od pohledu vypadaly jako profesionálky. A taky že byly. To co dokázaly, už tak tak malé, nad tím mi zůstával rozum stát. A nebyla jsem sama. Sklidily takový potlesk, že tleskali snad i osvětlovači.

Holčičky naprosto elegantně odešly z placu a mně se zatajil dech. Lili, ještě s dalšíma dvěma holčičkami nastoupily. Lili mě okamžitě vyhledala očima. Na nic jsem nečekala a věnovala jsem jí největší úsměv, jaký šel.
Hudba začala hrát a všechny tři se roztančily. Chvilku na mně Lili stále vysela pohledem, ale pak si to začla skutečně užívat a jenom tancovala. Bylo to nádherné. Technicky asi ne tak uplně dobré, jako to před tím, ale jinak to nemělo nejmenší chybičku.

Ani holky nesklidily nemalý potlesk, moc dlouhý však nebyl, vzhledem k tomu, že se na plac nahrnuly zbylé soutěžící, které čekaly na vyhlášení jejich výsledků.
Mladý moderátor, který byl na můj vkus až příliš vyupravený, se též přesunul za nimi.

"Takže holčičky, jste připravemé dozvědět se, jak jste skončily?" ozvalo se sborové "Anó!"
"Tak jo, jdeme na to!" vzal si před sebe papír s výsledkama a já zjistila, že zadržuju dech.
"Na sedmém, tudíž posledním, ale přesto krásném místě, se umístily holčičky z Primaballet teamu." sálem se ozval potlesk a tři malé holčičky vystoupily z řady. Takhle to šlo místo za místem a Lili stále ještě nevyhlásili.

Zbývalo druhé a první místo. Všem v sále bylo jasné, kdo to vyhraje, protože šesté číslo bylo jednoduše bezkonkurenční.
"A na druhém místě se umístily..." následovala dlouhá odmlka. "Balletdance academy!" sálem se rozeznělo pištění holčiček, co vyhrály a Lili a její dvě kamarádky se hrmuly pro medaile.

Hned po ocenění za mnou Lilian přiběhla a chlubila se svou výhrou.
"Podívej teto, co jsem dostala. To je medaile!" poučovala mě a měla u toho roztomile zvednutý rtík.
"Ta je užásná miláčku. A ty jsi byla úžasná taky."
"Takže se ti to líbilo?" vyzvídala okamžitě.
"Bylo to úžasné."ujistila jsem ji. "A teď, když už to máš tak úspěšně za sebou, co kdybychom si zašly na obrovský zmrzlinový pohár?"
"Uplně obrovský?" vyzvídala.
"Uplně obrovský." souhlasila jsem.